Recenze se dobře píšou se skleničkou vína. V tomto
případě by se spíše hodila miska. Miska teplého saké. Prázdninový divadelní
deficit jsem si konečně doplnila na představení Malého divadla Kjógenu v Barokním
sále Místodržitelského paláce.
S tímto v Evropě neobvyklým
formátem jsem se seznámila při organizování Lunaparku (divadelní festival web zde). Jedná se o
japonskou frašku, hodně starou, hodně tradiční, doporučuju stryca Gůgla…Musím říct,
že recenze na takováto představení jsou celkem oříšek, protože jsou opravdu
úplně jiná.
 |
| Zdroj: web Malého divadla kjógenu dostupné na: http://www.kjogen.cz/fotogalerie/galerie/kjogeny/inabado/ |
Nemůžu to ani k ničemu přirovnat, průběhem možná k Divadlu
Járy Cimrmana. Před začátkem samotných frašek je nám předsunut krátký seminář,
asi abychom se nezalekli toho, co bude následovat. A ten je podle mě kamenem
úrazu. Né že by Igor Dostálek v roli přednášejícího nebyl vtipný, nebo se
na něj špatně koukalo, ale po dvaceti minutách milionů odboček typu, my jsme
byli tam a tam a oni to takhle dělají a ten má dneska narozeniny, už mě nebavilo se dívat ani na něj. Už z doby střední školy nesnáším věty
typu vezmu to trochu zeširoka. Protože to znamená, než se dostanu k tématu
už zapomeneme, co je tématem. Navíc jsem se v záplavě japonských pojmů ztrácela,
takže kdyby používal střídavě slovo taekwondo a hyundai vyšlo by to asi
nastejno a asi bych si toho ani nevšimla.
Zato
frašky byly výborné. Líbí se mi, že jsou tyhle kusy - společně s bajkami a vtipy o policajtech
- nadčasovou záležitostí. Příběhy byly
jednoduché, vlastně po nás nechtějí více duchovního zamyšlení a porozumí jim
téměř každý. Prostě se zasmějete nad lidskou blbostí, chlapskou ješitností, nebo
alkoholismem žen. Akorát nemusíte čučet na Farmář hledá ženu a nebo Vyvolené. Já
osobně nevím, jestli obdivuju více fyzickou zdatnost, kterou podle mě hraní
vyžaduje, nebo kamennou tvář, kterou jsou schopní tihle herci udržet. Rozhodně ale
oceňuji, že nabízejí nejen vhled do japonské divadelní kultury, ale také do odívání,
smýšlení a politického systému. Odívání teda asi obdivuju nejvíc, protože při detailním
pohledu jsem identifikovala něco jako podušku na koně pod celým kostýmem
(omlouvám se, beztak to má nějaký název v Japonštině), chci tím ale říct,
že do místnosti, kde je asi třicet stupňů a žádný vzuch je to ten nejideálnější
kostým. Složitější kompliment hercům asi už nikdo nesloží…
Zápletku,
kterou by šlo říct jednou větou kjogen roztahá na přibližně třicet minut hry. A
nenudíte se, kupodivu ne. Kjogen nabízí nový druh humoru, v dnešní době,
kdy jsme už všechno viděli, kdy slova jako originální znamenají úspěch je
kjogen jasná volba. (Dále jsou to slova jako HOMEMADE ,FRESH a BEZINKOVÁ
LIMONÁDA).
Dneska recenzi končím, protože to
se opět nedá popsat, to se musí vidět. Jenom pro příště doporučuju k úvodnímu
semináři flip-chart (může být užito rýžového papíru), power point, nebo flašku
vína. Pokud se vám podaří Malé divadlo kjogenu v Brně zastihnout rozhodně
stojí za vidění.
Neodpustím si malý interjoke. Věc,
která mě cestou domů trápila nejvíc, že sama nevím, jak dělá liška! Asi bych
meč prohrála a to v mém rodném kraji nejen že lišky jsou, ale dávaly tam
dobrou noc…
JO a taky vím, že Hyundai a taekwondo nejsou japonští!
