Přední herečku Slovenského národného divadla,
Zdenu Studenkovou, asi netřeba představovat. S tebou mě baví svět jsme viděli pravděpodobně všichni a její
taneček na Sladké mámení si vyzkoušel
na Helenku Vondráčkovou pravděpodobně taky každý. I přes toto poněkud legrační
natřásání jsem tak nějak tušila, že Zdena Studenková je výborná herečka. A
nespletla jsem se, když jsem odcházela z Reduty, nedokázala jsem pochopit,
jaktože nebylo vyprodáno.
Autorská hra Leni z pera Valerie Schulczové a Romana Olekšáka je kusem napsaným přímo pro paní
Studenkovou. Jedná se o fiktivní rozhovor Johnnyho Carsona s dvorní filmařkou
Adolfa Hitlera, Leni Riefenstahl, která je osobností přinejmenším záhadnou. Filmoví
historici se shodují, že se jednalo o nepochybný talent a že moderní
kinematografii bezesporu ovlivnila. Nikdo ovšem nemůže popřít, že patřila k Führerovým
nejbližším spolupracovníkům a že naplno využívala jeho zdrojů. (Včetně komparzu
přivezeného z koncentračního tábora.) Rozhovor se odehrává v televizním
studiu, jsou přítomny dokonce kamery a moderátor večera násilně vtahuje
publikum do atmosféry, čímž vytváří dokonalou atmosféru, kdy často nevíte,
jestli tleskat, či nikoli a moderátor vás plně ovládá.
Jak už jsem zmínila, výkon Zdeny Studenkové byl
výborný. Její Leni je důstojná umělkyně, která se ani v nejvypjatějších situacích
neválí v slzách po zemi. Nesnižuje se k teatrálním výlevům ani velkolepě
neodchází ze scény. Domnívám se, že přesně takto by se chovala sama Leni, která
dle dostupných zdrojů byla hlavně zaslepená a zapálená profesionálka. Za Leni
ovšem nezaostával ani Ľubomír Paulovič, jako moderátor. Který nebyl prvoplánově
hádavý a urýpaný, ale snažil se o plnohodnotný rozhovor. Je ovšem pochopitelné,
že by bulvárnost při takto kontroverzní osobnosti stejně převládla.
 |
| Autor: Jakub Klimo Zdroj: http://www.snd.sk/?cinohra&predstavenie=02_leni |
Musím se přiznat, že se mi málokdy stane, že bych
byla vtažena za hranici předehrávaného kusu. Přistihla jsem se, že vůbec
nevnímám, že přede mne předstupují známí a populární herci. Ani, že je to
bravurně zahrané. Přistihla jsem se, že se opravdu hluboce zamýšlím nad
otázkami, které tato hra klade. Bylo vůbec možné se Hitlerovi vzepřít? Stala by
se Leni velkou filmařkou, bez jeho pomoci? Jaký byl její život po emigraci do
Ameriky? Na některé hra do určité míry, byť třeba jen spekulativně odpovídá,
některé zůstaly mrazivě viset ve vzduchu.
Jen málo
her dokáže člověkem otřást, vyvolat pocity silné, bez použití přílišného patosu
a přehnaného dramatu. Nepochybuji, že je Zdena Studenková výtečná herečka, ale
myslím si, že tak dobrý zážitek mohl nastat pouze v případě autorské hry,
kdy dramatik do určité míry zná výrazové prostředky obsazované herečky. Jediné,
co mi přišlo vtipné, když o sobě Leni ústy paní Studénkové říkala, že je stará
a že by ji měli svíti jinak. Nějak se tomu nechtělo věřit. Na druhou stranu i
režisérka, která se dožila 101 let, byla pravděpodobně vitální krasavicí, která
i přes všechna úskalí osudu vypadala výborně.
Večer v Redutě byl výjimečný, Bratislava
není tak daleko, aby si tam fajnšmekr nemohl dojet. I přes to nedokážu
pochopit, že tak výborné představení nebylo téměř nijak propagováno. Nemyslím
si, že by brněnské publikum bylo tak ignorantské, aby Redutu při dobré
propagaci nevyprodalo. Navíc to Sladké
mámení… Pokud budete mít chuť vidět opravdové divadlo a prohlédnout si
herce, které znáte z televize určitě doporučuji zvolit tuto pozoruhodnou a
obohacující hru Slovenského národného divadla.
více hledejte zde
