úterý 26. listopadu 2013

Nora

Už jsem z těch her, na kterých vidím spoustu práce a žádný účinek fakt rudá vzteky. Vydala jsem se na Noru od Ibsena. A odcházela jsem otrávená a zklamaná. Přitom Henrik Ibsen je autor, který se velmi často dotýká otázek ženství, ve svých hrách často rozebírá postavení ženy ve společnosti a snaží se klást otázky, které v souvislosti s ženou a jejími vztahy vyvstávají. Nebylo nijak překvapující, že si tuto látku vzali do parády v Redutě. Nečekala jsem, že to dopadne blbě a ono to bylo divný. Né tak redutově divný, prostě divný…

     Děj se odehrává v období Vánoc. Na tom není nic špatného, určitě jsme všichni zažili chvíle, kdy máme být šťastní a veselí a my just chceme dělat scény a hádat se. K Noře přichází na návštěvu kamarádka Kristýna. A tady nám nastává první závažný problém. Ona žádná Kristýna nepřichází. Nora vede dialog s imaginací. Nic proti tomu, jak to bylo zahrané, musím říct, že mistrně. Jenomže, ona Kristýna není jediná, kdo nepřijde. Torvald a Nora jsou na jevišti sami. Trochu mi to připomínalo cimrmanovského Hamleta bez Hamleta. Pojetí je to možná zajímavé, kdyby byly osoby zbytné. Třeba ztvárnění dětí, které byly na jevišti jenom jako kombinézy a botičky bylo super, moc se mi líbilo a v kombinaci s projevem Evy Novotné jsem ty jejich upatlané ksichtíky i viděla… Ale některé postavy konají a činí, mají pro děj hybnou energii, která jejich absencí chybí, někdy dokonce dochází ke zmatení děje. Vydírající Nils Krogstad i Kristýna jsou dle mého názoru důležití, mohli být vyškrtnuti, v tom případě ale nebyli do dialogu manželů  dostatečně vmontováni. To, že Nils Krogstad napsal dva vydírající dopisy a že to bylo právě kvůli Kristýně to snad nevěděli ani herci… Zase se dostáváme k tomu, že pokud Noru znáte z dřívějška, mohli jste to asi odtušit. Ale asi už z předchozích recenzí chápete, že já s tímto přístupem HRAJEMEJENOMPROPOUČENÉHODIVAKA nesouhlasím.

Zdroj: web NDB dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/reduta/nora?idp=13183

     Že nebude Nora vtipná, to jsem věděla, ale pro mne nebyla ani dostatečně katarzní. Vztah dvou lidí se opravdu může na nedostatku komunikace a strachu z toho, co udělá ten druhý zhroutit. Ale to hroucení bylo takové náhlé, děj negradoval od šťastného manželství k totální krizi. Vleklé problémy, které by zevnitř rozežíraly vztah v Redutě podávali jakoby najednou, prostě to tak je, neptejte se, proč to vzniklo. Navíc Nora i Torvald na jevišti prodělali dva, dle mého názoru nemožné převraty. Ona z uťápnuté submisivní hospodyňky v nezávislou ženu,  která vlastně ani nechce děti, která neví, co chce a kde to vezme, ale je si jistá, že tady a teď s manželem to nebude. Tohle se klidně může stát, my ženský jsme divný. Ale že chlap je pořád autorita (ne tyran!) a najednou se plazí ve vánočních ozdobách, neumí bez své ženy žít, to je podle mě kravina, nezlobte se na mě. Nora ani Torvald nemají pevný charakter, vlastnosti, které by zde byly naznačený od začátku a z vrcholící krizí by se doopravdy odkryly. Osekáním vedlejších rolí dle mého názoru také zaniknul děj, který ale na rozdíl od jiného absurdního dramatu v tomto případě důležitý byl a nebo od něj mělo být ještě více upuštěno, takhle vzniknul paskvil, který neměl ksicht. Navíc konec se třemi králi, jakýsi pseoudovzniknuvší betlém, to se mi zdálo fakt přehnané a absolutně bez  poselství. Leda, že Nora po odchodu od manžela fičela na LSD.


     Nora se dle mého názoru s klidem může pojímat avantgardně, nově, bohužel v Redutě se nepodařilo vytáhnout esenci mementa. Mementa o tom, že pokud spolu dva nebudou mluvit vážně a důvěřovat si, tak je jejich vztah předem odsouzen k záhubě. Bohužel, tohle poselství jsem z toho vytáhla já, už dopoledne v knihovně z literatury a v Redutě se nejspíš pichlavé analýzy svého vlastního partnerství nedočkáte. Škoda, Petr Halberstadt a Eva Novotná by zahráli i pořádný katarzní nářez… 

čtvrtek 21. listopadu 2013

Kabaret Hrabal

Kolem Divadelního studia Marta chodím skoro denně do Lidlu pro rohlíky. Po návratu z dnešního představení Kabaretu Hrabal si rvu vlasy, že jsem sem nevkročila dřív, lituju všech her, které jsem promarnila. V deníčku mám uvedeno, že se jedná o líheň pro Jamácká kuřátka. Škrtám a smekám, Kabaret Hrabal je vyzrálý počin hotových herců, před kterým se může jít většina zdejších rudě vypolstrovaných divadel zahrabat, případně si po hrabalovsku podřezat žíly.

     Na inscenaci jsem šla trochu s obavami. Hrabala znám asi tak jako každý maturující Čech. Mám v hlavě takový trochu guláš smíchaný z porazítkovaných zadků, posrané Mančinky, Menzela apod. A vůbec to nevadilo, nejen, že v Martě konečně někdo myslí nad vytvářením programu k inscenaci, takže je přehledný a užitečným průvodcem, pokud se zrovna úplně nechytáte, ale hlavně je to tak dobře napsané, propojené a promyšlené, takže neplavete v nepřehlednu, ale vznášíte se v hrabalovském humoru, melancholii a hořkosti.

Zdroj: facebook Divadelního studia Marta dostupné online na: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=629600523747151&set=a.629600207080516.1073741839.250799864960554&type=3&theater


     Autoři a herci výborně pojímají trochu netradiční prostor, měnili rychle a chytře mizanscénu.  A hlavně náladu na jevišti. Chvíli jste bezstarostní a vesele posloucháte Hrabalovy verše, chvíli jste vy sami Hrabalem, za kterým přichází jeho obdivovatelé, či pohoršení kritikové, kteří se přes některá lechtivější témata odmítají jen tak přenést. Lusknutím prstu pláčete, nebo zadržujete smích, divák je absolutně herců, vtažen a ztracen. Místy slyšíte samotného Hrabala, který jakoby zhůry držel nad pobíhajícími scénami shovívanou ochranou ruku. Samozřejmě nepřijdete o klasiku všech klasik Ostře sledované vlaky, které by v podání téhle mladé smečky klidně i samotné vyprodaly divadlo. S úsměvem jsme přijímali politicky nekorektní výstupy. Nejen proto, že co napsal Hrabal je přece svaté, ale hlavně proto, že některé věci se mezi námi prostě dějí, tak jako sebevraždy, sex a láska. A Hrabal byl excelentním pozorovatelem obyčejného života.

     Měla jsem trochu obavy z neučesaného projevu mladých herců. Bála jsem se přehrávání, přílišné nadšenosti, která je leckdy na škodu. Nic z toho se neděje, soubor je celistvý, výborně vedený a profesionalita, se kterou se ke hře postavili se jen tak alespoň v Brně nevidí často. Celý kolektiv pulzuje mladým nadšením, možná proto, že Hrabal právě často čerpal ze svého mládí a hercům tak role padly jako ulité, prostě mnohé z toho, co hráli prožívají právě teď.

     Pokud bych měla nad všechny chválené někoho vyzdvihnout pro tentokrát to bude nejspíše Vojtěch Říha, zvláště v roli výpravčího (ve filmu Neckář). Nesmělost a nezkušenost, ale o to větší nadšení, sugestivní líčení vlastní sebevraždy…opravdu mi běhal mráz po zádech.


     Divadelní studio Marta skvěle dostálo názvu hry Kabaret Hrabal. Tančilo se, zpívalo se, mluvilo sprostě, dokonce rapovalo. Všechno s lehkostí a nenásilným plynutím. Pokud tedy máte Hrabala rádi určitě studio Marta při cestě pro rohlíky nemíjejte. A pokud si k němu pořád ještě hledáte cestu, tohle je příležitost, jak se beznadějně zamilovat. To, co se nepodařilo učitelce češtiny za osm let na gymnáziu vykonali studenti JAMU za tři hodiny. Tohle bylo představení, po kterém budete hrdí na to, že jste Čechy a hlavně, že jste z Brna, z místa, kde studují a pracují opravdové talenty. Jediné, co mi trochu vrásčí čelo je, že se většina bude muset podřídit podivné dramaturgii různých brněnských divadel a jejich talent zůstane nadlouho skrytý, budu držet palce a těším se na Peer Gynta! Pětihvězdičkové představení.

středa 13. listopadu 2013

Liška Bystrouška

Leoš Janáček je pro Brňany srdcová záležitost. Proto lišku Bystroušku můžeme ulovit nejen na scéně opery, ale od května také v činoherním podání. Režie se ujal tandem SKUTR, který ve mně po zpracování Snu noci svatojánské vyvolal velká očekávání. Bohužel, zůstalo to na půli cesty. Jsem taková rozpačitě zklamaná, řekla bych. Celkově vlastně ani nevím v čem přesně hra spočívala, v dobrém, ale především ve zlém! Co bylo tak špatně!? To, že mně samotné došly nad touto inscenací kritické fráze asi nejlépe vystihuje vyznění hry. Bylo to bez chuti a bez zápachu, nechápu co chtěli básník, dramatik a nebo liška říci...

     Přijde mi, jakoby v Mahenově činohře vůbec nepřemýšleli nad tím, kdo jim do divadla chodí. U každého se automaticky předpokládá znalost toho, či onoho, což je podle mě základní kámen úrazu. Ano, možná je na ostudu, že Janáčkovo libreto dobře neznám. Nejsem fanynkou opery, protože jí dostatečně nerozumím, přijde mi zkostnatělá a nedynamická. Takže jsem šla do divadla s vědomím, že nějaké Příhody lišky bystroušky Janáček napsal, že vycházel z obrázkového románu na pokračování a že se jedná vlastně o bajku. Možná je to moje chyba, ale asi nejsem jediná, kdo takhle do divadla chodí. Právě pro ty, kteří operu nemají rádi, ale vědí že neznalost se v této kulturní oblasti neomlouvá mohla být tahle inscenace trhákem. A nebyla!
Zdroj: web NDB, dostupné online: http://www.ndbrno.cz/cinohra/liska-bystrouska?idp=13295

     Děj byl pomalý, jestli se dá vůbec mluvit o ději, zvraty děly tak rozvláčně, že vůbec nedokázaly diváka vtáhnout.  Když se tak zamýšlím celkově nad průběhem hry, jak ho uchopit, shrnout napadá mě to nejspíše takto: Když je člověk mladej, tak je blbej a nerozvážnej. Občas rozvrátí nějaký vztah a často dostane dost po držce. Jak je starší, usadí se má rodinu a než se stihne rozkoukat je mrtvej,  v případě lišky vycpanej na podstavci.  Smrt v případě  lišky Bystroušky byla taková nějaká, že vám jí nebylo ani líto. Spíš jsem se radovala, že když umřela bude nejspíš brzo konec i celé inscenace.  Jednotlivé alegorické výstupy zvířat/lidí s určitou charakterovou vlastností postrádaly souslednost, byly to panoptikální výjevy, více, či spíše méně vtipné, často zůstávaly úplně nepochopené a vyznívaly do prázdna. Děj tříštily lidové zpěvy, často s erotickým podtextem. Celé to vlastně bylo trochu o sexu a o marnosti a to je málo. Chyběla mi hloubka, druhá vrstva. Ona tam asi v Janáčkově podání někde je, ale byla rozmělněna ve vizuálně hezkém experimentu.

     Chválit budu taky, to se nebojte. Zahrané to bylo výborně. Bystroušku ztvárnila Magdaléna Tkačíková, která byla hlavní i v nešťastné Veselce a za muže lišáka měla opět muže z Veselky Martina Veselého. Byli dobří, ve své naivitě mládí, když všichni doufáme, že ten náš vztah neztratí jiskru se mi opravdu líbili. Pro mě osobně byl výkonem večera Skokánka/Rechtora, kterého ztvárnil Martin Sláma. SKUTRU se také nedá upřít velký smysl pro budování pohádkové, snové atmosféry, výborně propojují nejen scénu a herce, ale také hudbu. Umí udělat scénu, která je řekněme sexy, kopíruje poslední trendy a masky zvířat pojali velmi lehce, nevázaně a originálně. Všechno na jevišti má své místo, všechno do konceptu zapadá…

Liška Bystrouška je klasickým příkladem kdy forma zdaleka přesáhla obsah. Je to hra, která je po vizuální stránce geniální. Bohužel jenom koukat nevydržíte dvě a půl hodiny. Nové, neotřelé podání světoznámé opery tak zapadá do lehce podprůměrných počinů, které jednoduše upadnou v zapomnění ještě než se stihnete v šatně převléct. Celkově vlastně ani nevím v čem přesně hra spočívala, co bylo tak špatně, bylo to bez chuti a bez zápachu, nechápu co chtěli básník, dramatik a nebo liška říci...


P.S.: Možná, že za to může už sám Leoš, pokud je vám tato problematika blízká, rozhodně doporučuji tuto úvahu...


úterý 5. listopadu 2013

Veselka

Před jakýmkoli představením se snažím nečíst žádné recenze, aby můj styl byl pořád takový čirý a vybroušený (TADY JE JEDINÉ MÍSTO PRO SMÍCH) a hlavně aby názor byl z mojí hlavy. O Veselce Mahenovy činohry Národního divadla Brno jsem věděla všehovšudy jenom to, že se jedná o hru z Polska a že by měla být jakousi historickou katarzí. Inu řekla jsem si, že si alespoň rozšířím obzory. To se teda rozšířily. Jako prase. Žebříček průserů sezóny se zase celý posunul. V čem to tkvělo tentokrát?

     Představte si hordu Japonců, kterým veršovaně (a verš rozhodně nebyl ABAB, vůbec nešel hercům z huby), v jinotajích přednášíte skrze svatbu historii Českého národního obrození.  Přesně tak jsem se cítila já. Ve hře hráli snad všichni herci divadla a ti se mi opravdu snažili něco sdělit, ale já jsem se nechytala. Navíc, jako hudební doprovod byly hlavně dechy v čele se SAXOFONEM, což mně teda dost rozhýbalo chlopničky. Ale to je problém mezi saxofony a mnou. Ale stejně, vůbec jsem nechápala, co tam dělaly. Do prostředí vesnické veselice měly hrát housle a cimbál a basa a COKOLI. Přišlo mi prostě, že v divadle se někdo rozhodl, že všechno, co by divák čekal nějak změníme, aby to jakože byla avantgarda.

Zdroj: web NDB dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/cinohra/veselka?idp=12721


     Přitom kostýmy a scéna vypadaly tak slibně. Scéna evokující sice svatbu ale s prvky tělocvičny mi přišla super. Určitě jste už někdy takovouto svatbu zažili a i když jste se zprvu tvářili, že teda jako znáte lepší prostředí, pak jste byli první, kdo ve dvě ráno s lahví vodky vytahovali trampolínu. Kostýmy vycházely z tradičních krojů, nebyly ovšem tak barevné. Měšťáci byli odděleni od čistých prosťáčků černými a jinak temnými kostýmy. Konec pochvaly.

     Skrze svatbu se nám tedy zjevně promítla nějaká polská revoluce. Do toho tuším nějaká báje, nebo varšavská povídačka, protože jinak si nedokážu vysvětlit slaměného panáka, který se tu a tam propotácel scénou a mlel tak divný věci, že jsem přemýšlela, zda se v té masce dal šňupat kokain. (Navíc vypadal jako kukluxklaňák, což teda jako seomlouvám mi přišlo mimo.) Sem tam zazněl popěvek,  různé tradice začepení nevěsty třeba, asi typické pro Polsko. Měšťané se snažili upozorňovat na něco, nikdo nechápal na co, já jsem si furt myslela, jakože uvidíme celé dějiny, a že teda jde holocaust, no nešel…teda asi, já nevím, jak by tvůrci pojali holocaust…

     To, že drama bylo zase totálně mimo potvrdilo i hlediště, které po druhé polovině zelo prázdnotou. Strašně jsem litovala, že je těsně před výplatou a tudíž nemám tak na dva tři panáky v baru. Věty typu, to máme za to, že Romeo a Julie byli dobří lítaly ze všech stran i během představení. Na konci kdosi z herců zašeptal, to je všechno! A spustil se potlesk, který snad nebyl ani vlažný, ten musel mrazivě bodnout každého z těch padesáti herců, nebo kolik jich bylo, přímo do teatrálního srdéčka.

     Jak to shrnout. Tohle je nesporně kvalitní hra po někoho, kdo dobře zná polské dějiny. Byla dobře zahraná, dobře oblečená a scénografové a choreografové se všeho zhostili se ctí. Bohužel se domnívám, že hra takovéhoto typu nepatří do stálého repertoáru žádného českého divadla, natož toho Národního, leč brněnského. Herců i celého divadla je mi líto, ale tohle měli pochopit už předtím, že tohle nikdo nepochopí. Jediné pozitivum dnešního večera je , že si přečtu něco z polské historie, abych zmenšila žal nad tímto kusem, který v Česku vyjde úplně nazmar. Veselka je hořkou zpovědí národa s minulostí, kterou nikdo neznáme. Jedna hodnotící hvězdička a to jenom za to, že se v divadle topilo a mají čisté toalety.