Už jsem z těch her, na kterých vidím spoustu práce a
žádný účinek fakt rudá vzteky. Vydala jsem se na Noru od Ibsena. A odcházela jsem otrávená a zklamaná. Přitom Henrik Ibsen
je autor, který se velmi často dotýká otázek ženství, ve svých hrách často
rozebírá postavení ženy ve společnosti a snaží se klást otázky, které v souvislosti
s ženou a jejími vztahy vyvstávají. Nebylo nijak překvapující, že si tuto
látku vzali do parády v Redutě. Nečekala jsem, že to dopadne blbě a ono to bylo divný. Né tak redutově
divný, prostě divný…
Děj se odehrává v období Vánoc. Na tom není nic
špatného, určitě jsme všichni zažili chvíle, kdy máme být šťastní a veselí a my
just chceme dělat scény a hádat se. K Noře přichází na návštěvu kamarádka
Kristýna. A tady nám nastává první závažný problém. Ona žádná Kristýna
nepřichází. Nora vede dialog s imaginací. Nic proti tomu, jak to bylo
zahrané, musím říct, že mistrně. Jenomže, ona Kristýna není jediná, kdo
nepřijde. Torvald a Nora jsou na jevišti sami. Trochu mi to připomínalo
cimrmanovského Hamleta bez Hamleta. Pojetí je to možná zajímavé, kdyby byly
osoby zbytné. Třeba ztvárnění dětí, které byly na jevišti jenom jako kombinézy
a botičky bylo super, moc se mi líbilo a v kombinaci s projevem Evy
Novotné jsem ty jejich upatlané ksichtíky i viděla… Ale některé postavy konají
a činí, mají pro děj hybnou energii, která jejich absencí chybí, někdy dokonce
dochází ke zmatení děje. Vydírající Nils Krogstad i Kristýna jsou dle mého
názoru důležití, mohli být vyškrtnuti, v tom případě ale nebyli do dialogu
manželů dostatečně vmontováni. To, že
Nils Krogstad napsal dva vydírající dopisy a že to bylo právě kvůli Kristýně to
snad nevěděli ani herci… Zase se dostáváme k tomu, že pokud Noru znáte z dřívějška,
mohli jste to asi odtušit. Ale asi už z předchozích recenzí chápete, že já
s tímto přístupem HRAJEMEJENOMPROPOUČENÉHODIVAKA nesouhlasím.
Zdroj: web NDB dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/reduta/nora?idp=13183 |
Že nebude Nora vtipná, to jsem věděla, ale pro mne nebyla
ani dostatečně katarzní. Vztah dvou lidí se opravdu může na nedostatku
komunikace a strachu z toho, co udělá ten druhý zhroutit. Ale to hroucení
bylo takové náhlé, děj negradoval od šťastného manželství k totální krizi.
Vleklé problémy, které by zevnitř rozežíraly vztah v Redutě podávali
jakoby najednou, prostě to tak je, neptejte se, proč to vzniklo. Navíc Nora i Torvald
na jevišti prodělali dva, dle mého názoru nemožné převraty. Ona z uťápnuté
submisivní hospodyňky v nezávislou ženu, která vlastně ani nechce děti, která neví, co
chce a kde to vezme, ale je si jistá, že tady a teď s manželem to nebude. Tohle
se klidně může stát, my ženský jsme divný. Ale že chlap je pořád autorita (ne
tyran!) a najednou se plazí ve vánočních ozdobách, neumí bez své ženy žít, to
je podle mě kravina, nezlobte se na mě. Nora ani Torvald nemají pevný
charakter, vlastnosti, které by zde byly naznačený od začátku a z vrcholící
krizí by se doopravdy odkryly. Osekáním vedlejších rolí dle mého názoru také zaniknul
děj, který ale na rozdíl od jiného absurdního dramatu v tomto případě
důležitý byl a nebo od něj mělo být ještě více upuštěno, takhle vzniknul
paskvil, který neměl ksicht. Navíc konec se třemi králi, jakýsi
pseoudovzniknuvší betlém, to se mi zdálo fakt přehnané a absolutně bez poselství. Leda, že Nora po odchodu od manžela
fičela na LSD.
Nora se dle mého názoru s klidem může pojímat avantgardně,
nově, bohužel v Redutě se nepodařilo vytáhnout esenci mementa. Mementa o
tom, že pokud spolu dva nebudou mluvit vážně a důvěřovat si, tak je jejich
vztah předem odsouzen k záhubě. Bohužel, tohle poselství jsem z toho vytáhla
já, už dopoledne v knihovně z literatury a v Redutě se nejspíš pichlavé
analýzy svého vlastního partnerství nedočkáte. Škoda, Petr Halberstadt a Eva
Novotná by zahráli i pořádný katarzní nářez…