Jestli patříte podobně jako já k lidem, kteří si musí
hubu natlouct sami, aby se poučili, určitě vám doporučuji představení Europeana
v Redutě, je o nás všech.
Europeana slibovala bryskní přehled lidských dějin Evropy
dvacátého století. Musím říct, že většina lidí se místy i smála, ale mě šel
mráz po zádech. Všichni víme, že se například móda vrací, že není nic nového
pod sluncem, ale některé souvislosti dané vedle sebe až zarazí, jak jsou
stejné, byť se odehrávaly před vynálezem atomové bomby, koncentračního tábora a
nebo po emancipaci žen.
 |
| Zdroj: web NDB, dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/reduta/europeana?idp=13088 |
Ač jsem jindy přesvědčená o tom, že divadelní hra je vždy zásluhou
všech zúčastněných, dnes večer musím vyzdvihnout autora. V případě Patrika
Ouředníka se jedná o člověka, který vyšťoural a položil do mnohdy šokujících
kontrastů události a rozhodnutí, která se zdánlivě rozcházejí, nebo spolu
nesouvisí. Bohužel, všechno v našich životech souvisí a mě se do hlavy
zabodlo třeba několikeré hlasování o biologických zbraních…(napadá někoho jak
dostat Obamu do Reduty?!). Pro napsání takové hry je rozhodně potřebná široká
znalostní základna, kterou autor využil do posledního písmenka.
Ale poklona samozřejmě nepatří jen autorovi, ale také hercům
a realizátorům. Pojetí hudební složky, kdy se střídala hudba zpívaná, vřeštěná,
spílaná s reprodukovanou byla volená citlivě a bylo mi akorát trochu líto,
že některé skladby nedokážu přesně identifikovat a zařadit, proto jsem místy
tápala, ale to je moje blbost (a jsou na to aplikace ve smartphonu…). Herce
velmi obdivuju, protože mistrně střídali polohu civilního herectví, žádaného
přehrávání a polohy totální hysterie a krajního vypětí.
Hra ovšem nebyla jenom o tom, jak byly dějiny dvacátého
století strašlivé a nedokumentovala jenom to, jak fašisti a komunisti a pokrok
a všechno dakázali decimovat miliony lidí. Palčivě upozorňovala také na to, že
lidstvo je jako alkoholik. Nikdy není úplně vyléčený. Jak si dá znovu, je v agonii zpět. Místy
jsem viděla sama sebe, jak se trápím pro kraviny, které ani nejsou, místy své
rodiče, kteří se - sice s šálkem relaxačního čaje honí - , div si šálkem spíš
nevyrazí zuby.
Europeana prostě vystihla mé pocity z dnešní doby.
Občas to je dobrý, ale občas to je sakra v řiti. A to co tu bylo
desetkrát, bude tu ještě stokrát. To zlé, ale i to dobré. A když něco nevyjde,
přijde něco jiného a nebo taky ne, ale to už je život. Myslím, že se jedná i o
dobrou hru vzhledem k blížícímu se předvolbí. Podle mě komunisti byli
zmetci a nemají už v našich dějinách co dělat, ale my si je znovu zvolíme
a znovu budeme doufat a znovu budeme žrát, co jiný vyblil.
Co vytknout? Možná sexualitu? Ale to je moje osobní potíž.
Mě prostě onanie, masturbace, soulož a zvrácená sexualita, včetně úchylek na
jevišti nebaví. Nevím, jak ji mám zpracovat, jak ji chápat, proč tam je. A to
se mi stalo i u této hry. Na druhou stranu, hýbe to světem, společností občas i
mnou, takže si musím svoje nepochopení přerovnat v sobě. Mělo to svoje
opodstatnění…
Europeana vás neudělá veselými. Vyvolá ve vás pocit marnosti
a zatracení. Bude se vám chtít plakat a stěhovat z této planety, zároveň
zpomalit a zároveň zrychlit. Budete muset hodně přemýšlet a moc se nezasmějete.
Ale třeba projdete sebeuvědoměním, jako já. A než se vrátím k leštění
nových bot a prohlížení fotek z dovolené, musím se zastavit a sama sebe se
zeptat, mají lidi na to, aby to šlo jinak?
