Provaz

     Na detektivky chodím do divadla moc ráda. Jako televizní divák jsem už velmi otrlá. Kus upižlané nohy vám za sklem nepřipadá nijak děsivý. Na divadle se ale můžete nechat vtáhnout do děje za mnohem méně nechutných okolností. Dnešní představení Provaz bylo ještě něčím sváteční. Role Ruperta Cadella se zhostil čerstvý držitel Ceny Thálie Martin Siničák. Podal výborný výkon, ostatně jako všichni.

     Nevím, jestli jste Nietzscheho četli. Já jsem jej nikdy nedočetla. Vždycky mě popadla panika, že by tahle útlá knížka mohla být v rukou nějakého fanatického idiota sakra nebezpečná. Provaz je právě tenhle případ. Patrick Hamilton zpracoval vraždu, která se stala z popudu této knihy v Chicagu. Jeden šílenec posedlý truhlami a dokonalou vraždou si k sobě najde jiného, submisivního pošuka, se kterým zabije svého spolužáka. Aby to bylo ještě vyšinutější nad mrtvolou uškrceného uspořádají hostinu, na kterou sezvou příbuzné a přátele oběti.

     Pojetí příběhu bylo výborné. Vražda hned na začátku. A potom postupně budovaná atmosféra. Atmosféra, ve které je vám chvíli líto Martina Veselého v roli Charlese, který zjevně brzo pochopil, že zabíjet lidi není úplně zábava na nedělní večer. Někdy se vám zvedá kufr z bezcitnosti Miroslava Novotného alias Brendona. Celkovému koloritu přispívá etnosestra otce oběti. (Mimochodem musím velmi pochválit kostýmy, které výborně a nenásilně propojovaly charakteristiku postav). Záhadný umělec Rupert Cadell právě v roli výše zmiňovaného Siničáka, jehož charisma dává výborně uvěřit tomu, že někteří prostě mají čuch na zločin.

     Musím ocenit výběr obsazení. Obličejově to všechno sedělo víc, než obyčejně. V Miroslavu Novotném je něco bezcitného a ohavného (seomlouvám, je to kompliment). Martin Veselý zase působí tak nádherně manipulovatelně, že byste vytáhli kapesník a osušili mu slzičky. Eva Novotná kolem sebe rozprostřela mlhu záhadna, že jsme skoro zacítili závan santalového dřeva. Iveta Austová jako spisovatelka nevalné kvality, ale s výborným citem pro marketing. A nakonec Kenneth Raglan (Lukáš Černoch), jako kamarád , kterého máme všichni. Takový ten, se kterým bude trapný jakákoli okamžik.

     Na Redutu až nezvykle tradiční prostor nerušil zápletku. Závěsy, které se zatahovaly a odtahovaly dotvářely pocit zšeřelé místnosti, ve které probíhá boj meze svědomím a posednutím. Vražda, která proběhla za nasvíceného hlediště z nás chtě nechtě dělala spolupachatele.

     Nečekala jsem, že by to snad mohlo být špatné. Pro Redutu celkem nezvyklé a čerstvé obsazení (tři spolužáci z univerzity jsou i bývalými spolužáky z JAMU). Možná jsem očekávala větší alternativu a vyšinutější emoce. Ale, nedočkala jsem se, což bylo v tomto případě dobře. Téma bylo už samo o sobě dost těžké. Když se nad tím do hloubky zamyslíte, je to příšerné. To jak, ztvárnili oba vrahy Miroslav Novotný a Martin Veselý bylo bravurní. Vlastně nechápu, že nebylo vyprodáno.

     Pokud tedy máte chuť na opravdové emoce a nemáte náladu na existencionální dramata, určitě do Reduty zavítejte. Další detektivka, pro kterou stojí za to zemřít nebo alespoň vypnout televizi a podpořit kulturu.

A ještě dodatek. Neviním ze všeho Nietzscheho, když je někdo posedlý vrah, je schopen zabíjet i podle leporela s Krtkem, bohužel. 

Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě: Dix creé, pense: Onze

Já mám takové malé podezření. Někdy někdo na JAMU dotáhne brko. Studenti jej zhulí a následně vymyslí něco o čem si myslí, že je to inscenace. Ono to není nic. Vypadá to jako zkouška improvizace a pohybové průpravy. Místy se to podobá na performance, což umocňuje zvukový podkres. Dalo se z toho vytušit, že se asi jedná o nějakou parodii, nebo kritiku na život a jeho koloběh. Nevím proč, ale poslední dobou mám alergii na současné umění. Asi proto, že na rozdíl od opravdových umělců se za takovýmito počiny neskrývá únava z vlastního mistrovství, ale drogové blouznění. Každému, kdo se odváží kritizovat, opáčí něco o novém konceptu. Třeba z toho jednou bude Cirque du soleil anebo druhá La Putyka. Ale to se musí zkoušet a promýšlet a ne s každou zkouškou vylízt otravovat publikum. Pokud se najde někdo, kdo se na to chce jít podívat a následně mi to třeba vysvětlit, tak budu ráda! Zkuste to v neděli 23. 3. 2014 v Paláci Prigl.

Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě: Divadlo Krajiny: Sestřičky

Já nevím čím to je, ale všechna divadla, která nadělají na jevišti bordel jsou skvělá. Dnes vystoupilo Divadlo Krajiny se svými Sestřičkami. Bolestná výpověď o stárnutí. Malé memento pro nás všechny, co se rádi utápíme v nadáváním na okolní svět. Pokud budeme pořád naštvaně očekávat, co nám život zase přinese zestárneme do ohyzdných karikatur. Moc se mi líbil klesající optimismus hry. Od groteskního cyklisty až po pomalou sebevraždu. Úžasné, poutavé, stojí za vidění. Bohužel v rámci Lunaparku pouze jednou, takže si to musíte vystalkovat, kdy Divadlo Krajiny opět hraje. Více takových věcí v divadle a méně v životě…

Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě: Divadlo v karanténě: Pr-Chej

Jak bych popsala dnešní divadlo…Podařilo se docela nenásilně zapojit diváky, začátek i průběh byl vtipný a aktuální. Ale, přijde ale. Chyběla tomu pointa. Nějaké extra vyvrcholení. Smáli jsme se, jednotlivé části byly dobré, ale konec nebyl.  Celé představení se týkalo letošní olympiády, která nabídla spoustu vtipných postřehů. Určitě to mohlo končit u netekoucí vody, dvojitých záchodů, nebo tak něco... Takže pokud půjdete na tohle představení 27. 3. 2014 do Kafe do vany, tak si užívejte průběh a na konec nečekejte a bude všechno v pořádku. 

Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě: Divadlo Ateliér: Tak jak, Stando

Divadlo Atelier se věnuje z mého pohledu jedné z nejtěžších disciplín divadla a to improvizaci. Musím říct, že to zvládají výborně. Nevím, nakolik byly situace vytvořené ale pokud se jelo všechno z hlavy, tak to klobouk dolů. Jenom mě trochu zklamala atmosféra v hledišti. Nemělo to tu správnou atmosféru. Možná taky proto, že nás tam bylo málo a byla nám trochu kosa. Tak to můžeme společně napravit 22. 4. 2014 v Kabaretu Špaček, těším se!

Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě: KočéBR: KočéBRovy ČuŇaČiNkY

Máte rádi multižánrové vtipné soubory a ještě k tomu intermediálně? Tak takový je přesně KočéBR a KočéBRovy ČuŇaČiNkY, který byl dneska večer v Kabaretu Špaček. Mám moc ráda představení, která jsou splácaninami z klasické literatury, vlastních úvah a v tomto případě ještě i videoprojekcí dokumentu. Bylo to jedinečné, takže si rozhodně nenechte ujít ani další reprízu, která bude v Paláci Prígl 20. 4. 2014 v 18.00.

Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě: Tůdle a Nůdle

Pobavit dětské diváky není tak těžké. Pobavit dospěláky, to už se člověk zapotí. Ale pobavit dospěláky srandou pro děti to je podle mě geniální majstrštyk. Dneska večer trvalo sice chvíli, než se začali diváci zapojovat, já jsem se tedy kryla v rohu, ale bylo to skvělé. Duo uválených klaunů dokázalo z rezervovaných přihlížejících vytáhnout všechny zbytky nadšených dětí, které v nás ještě jsou. Pohádka O veliké řepě v pojetí zcela tradičním, obsazená náhodně z řad diváků byla moc milá. Pokud tedy máte děti, nezapomeňte je vzít 15. 3. 2014 v 18.00 do Kabinetu Múz, kde Tůdle a Nůdle postaví cirkus v rámci Lunaparku ještě jednou. A pokud je nemáte, tak se připravte na to, že budete řepu tahat sami, což je vlastně ještě větší sranda! 

Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě: Divadlo útulek 123: Útulek 124 "OKNEMŽIKU"

Divadlo může někdy pomáhat. Třeba ve formě dramaterapie  v dětských domovech a blázincích a tak. Mám podezření, že včera jsem byla jedné takové svědkem. Bohužel, nikdo to dopředu neavizoval. Kdybych neznala hlavní organizátorku, která mi to potom vysvětlila, vůbec bych to nevěděla. Naštěstí mi bylo osvětleno, proč jsem musela hodinu sledovat asi patnáct lidí, které jsem podezřívala z účinků LSD. Z tohoto důvodu neopíšu žádnou ze svých rozhořčených citací v poznámkovém deníčku. Jenom vás upozorňuju, že Divadlo Útulek 123 není pro slabé povahy. V den reprízy a to 10. 4. 2014 (Café do vany) se proto připravte spíše na psychiatrickou exkurzi, než na divadelní zážitek.

Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě: NaMikrofon - piccolo

Tak nám začal divadelní festival Lunapark aneb divadlo ke kávě. Nebudu vás zatěžovat obden dlouhými recenzemi. Těšit (přežít) se můžete na kratičké resumé téměř každého kavárenského večera.

Bohužel jsme se stand-up comedy začali poněkud rozpačitě. Trio NaMikrofon – piccolo bylo dostatečně vtipné, v tom to nebylo. Problém byl v publiku. Když totiž přijdete na divadelní festival čeká vás opravdu všelico. Mně dnes večer přišlo, že lidi nebyli s těmito třemi chlapci na stejné vlně. Stand-up chce lidi naladěné spontánně. Dneska večer jsem měla spíše pocit: jsem tady, tak mě bav!  a to nefunguje. Ale, podle mě stojí za to, abyste je viděli. Trochu mi připadají jako pokračovatelé divadel malých forem, která dokázala udělat komedii i z jízdního řádu. Pokud máte rádi stand-up určitě navštivte další dva večery, které NaMikrofon  v rámci Lunaparku chystají. Konkrétně 31.3. 2014 (veselá Vačice) a 5. 4. 2014 (Kabinet Múz).