Liška Bystrouška

Leoš Janáček je pro Brňany srdcová záležitost. Proto lišku Bystroušku můžeme ulovit nejen na scéně opery, ale od května také v činoherním podání. Režie se ujal tandem SKUTR, který ve mně po zpracování Snu noci svatojánské vyvolal velká očekávání. Bohužel, zůstalo to na půli cesty. Jsem taková rozpačitě zklamaná, řekla bych. Celkově vlastně ani nevím v čem přesně hra spočívala, v dobrém, ale především ve zlém! Co bylo tak špatně!? To, že mně samotné došly nad touto inscenací kritické fráze asi nejlépe vystihuje vyznění hry. Bylo to bez chuti a bez zápachu, nechápu co chtěli básník, dramatik a nebo liška říci...

     Přijde mi, jakoby v Mahenově činohře vůbec nepřemýšleli nad tím, kdo jim do divadla chodí. U každého se automaticky předpokládá znalost toho, či onoho, což je podle mě základní kámen úrazu. Ano, možná je na ostudu, že Janáčkovo libreto dobře neznám. Nejsem fanynkou opery, protože jí dostatečně nerozumím, přijde mi zkostnatělá a nedynamická. Takže jsem šla do divadla s vědomím, že nějaké Příhody lišky bystroušky Janáček napsal, že vycházel z obrázkového románu na pokračování a že se jedná vlastně o bajku. Možná je to moje chyba, ale asi nejsem jediná, kdo takhle do divadla chodí. Právě pro ty, kteří operu nemají rádi, ale vědí že neznalost se v této kulturní oblasti neomlouvá mohla být tahle inscenace trhákem. A nebyla!

Zdroj: web NDB, dostupné online: http://www.ndbrno.cz/cinohra/liska-bystrouska?idp=13295

     Děj byl pomalý, jestli se dá vůbec mluvit o ději, zvraty děly tak rozvláčně, že vůbec nedokázaly diváka vtáhnout.  Když se tak zamýšlím celkově nad průběhem hry, jak ho uchopit, shrnout napadá mě to nejspíše takto: Když je člověk mladej, tak je blbej a nerozvážnej. Občas rozvrátí nějaký vztah a často dostane dost po držce. Jak je starší, usadí se má rodinu a než se stihne rozkoukat je mrtvej,  v případě lišky vycpanej na podstavci.  Smrt v případě  lišky Bystroušky byla taková nějaká, že vám jí nebylo ani líto. Spíš jsem se radovala, že když umřela bude nejspíš brzo konec i celé inscenace.  Jednotlivé alegorické výstupy zvířat/lidí s určitou charakterovou vlastností postrádaly souslednost, byly to panoptikální výjevy, více, či spíše méně vtipné, často zůstávaly úplně nepochopené a vyznívaly do prázdna. Děj tříštily lidové zpěvy, často s erotickým podtextem. Celé to vlastně bylo trochu o sexu a o marnosti a to je málo. Chyběla mi hloubka, druhá vrstva. Ona tam asi v Janáčkově podání někde je, ale byla rozmělněna ve vizuálně hezkém experimentu.

     Chválit budu taky, to se nebojte. Zahrané to bylo výborně. Bystroušku ztvárnila Magdaléna Tkačíková, která byla hlavní i v nešťastné Veselce a za muže lišáka měla opět muže z Veselky Martina Veselého. Byli dobří, ve své naivitě mládí, když všichni doufáme, že ten náš vztah neztratí jiskru se mi opravdu líbili. Pro mě osobně byl výkonem večera Skokánka/Rechtora, kterého ztvárnil Martin Sláma. SKUTRU se také nedá upřít velký smysl pro budování pohádkové, snové atmosféry, výborně propojují nejen scénu a herce, ale také hudbu. Umí udělat scénu, která je řekněme sexy, kopíruje poslední trendy a masky zvířat pojali velmi lehce, nevázaně a originálně. Všechno na jevišti má své místo, všechno do konceptu zapadá…

Liška Bystrouška je klasickým příkladem kdy forma zdaleka přesáhla obsah. Je to hra, která je po vizuální stránce geniální. Bohužel jenom koukat nevydržíte dvě a půl hodiny. Nové, neotřelé podání světoznámé opery tak zapadá do lehce podprůměrných počinů, které jednoduše upadnou v zapomnění ještě než se stihnete v šatně převléct. Celkově vlastně ani nevím v čem přesně hra spočívala, co bylo tak špatně, bylo to bez chuti a bez zápachu, nechápu co chtěli básník, dramatik a nebo liška říci...


P.S.: Možná, že za to může už sám Leoš, pokud je vám tato problematika blízká, rozhodně doporučuji tuto úvahu...