Kabaret Hrabal

Kolem Divadelního studia Marta chodím skoro denně do Lidlu pro rohlíky. Po návratu z dnešního představení Kabaretu Hrabal si rvu vlasy, že jsem sem nevkročila dřív, lituju všech her, které jsem promarnila. V deníčku mám uvedeno, že se jedná o líheň pro Jamácká kuřátka. Škrtám a smekám, Kabaret Hrabal je vyzrálý počin hotových herců, před kterým se může jít většina zdejších rudě vypolstrovaných divadel zahrabat, případně si po hrabalovsku podřezat žíly.

     Na inscenaci jsem šla trochu s obavami. Hrabala znám asi tak jako každý maturující Čech. Mám v hlavě takový trochu guláš smíchaný z porazítkovaných zadků, posrané Mančinky, Menzela apod. A vůbec to nevadilo, nejen, že v Martě konečně někdo myslí nad vytvářením programu k inscenaci, takže je přehledný a užitečným průvodcem, pokud se zrovna úplně nechytáte, ale hlavně je to tak dobře napsané, propojené a promyšlené, takže neplavete v nepřehlednu, ale vznášíte se v hrabalovském humoru, melancholii a hořkosti.

Zdroj: facebook Divadelního studia Marta dostupné online na: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=629600523747151&set=a.629600207080516.1073741839.250799864960554&type=3&theater

     Autoři a herci výborně pojímají trochu netradiční prostor, měnili rychle a chytře mizanscénu.  A hlavně náladu na jevišti. Chvíli jste bezstarostní a vesele posloucháte Hrabalovy verše, chvíli jste vy sami Hrabalem, za kterým přichází jeho obdivovatelé, či pohoršení kritikové, kteří se přes některá lechtivější témata odmítají jen tak přenést. Lusknutím prstu pláčete, nebo zadržujete smích, divák je absolutně herců, vtažen a ztracen. Místy slyšíte samotného Hrabala, který jakoby zhůry držel nad pobíhajícími scénami shovívanou ochranou ruku. Samozřejmě nepřijdete o klasiku všech klasik Ostře sledované vlaky, které by v podání téhle mladé smečky klidně i samotné vyprodaly divadlo. S úsměvem jsme přijímali politicky nekorektní výstupy. Nejen proto, že co napsal Hrabal je přece svaté, ale hlavně proto, že některé věci se mezi námi prostě dějí, tak jako sebevraždy, sex a láska. A Hrabal byl excelentním pozorovatelem obyčejného života.

     Měla jsem trochu obavy z neučesaného projevu mladých herců. Bála jsem se přehrávání, přílišné nadšenosti, která je leckdy na škodu. Nic z toho se neděje, soubor je celistvý, výborně vedený a profesionalita, se kterou se ke hře postavili se jen tak alespoň v Brně nevidí často. Celý kolektiv pulzuje mladým nadšením, možná proto, že Hrabal právě často čerpal ze svého mládí a hercům tak role padly jako ulité, prostě mnohé z toho, co hráli prožívají právě teď.

     Pokud bych měla nad všechny chválené někoho vyzdvihnout pro tentokrát to bude nejspíše Vojtěch Říha, zvláště v roli výpravčího (ve filmu Neckář). Nesmělost a nezkušenost, ale o to větší nadšení, sugestivní líčení vlastní sebevraždy…opravdu mi běhal mráz po zádech.

     Divadelní studio Marta skvěle dostálo názvu hry Kabaret Hrabal. Tančilo se, zpívalo se, mluvilo sprostě, dokonce rapovalo. Všechno s lehkostí a nenásilným plynutím. Pokud tedy máte Hrabala rádi určitě studio Marta při cestě pro rohlíky nemíjejte. A pokud si k němu pořád ještě hledáte cestu, tohle je příležitost, jak se beznadějně zamilovat. To, co se nepodařilo učitelce češtiny za osm let na gymnáziu vykonali studenti JAMU za tři hodiny. Tohle bylo představení, po kterém budete hrdí na to, že jste Čechy a hlavně, že jste z Brna, z místa, kde studují a pracují opravdové talenty. Jediné, co mi trochu vrásčí čelo je, že se většina bude muset podřídit podivné dramaturgii různých brněnských divadel a jejich talent zůstane nadlouho skrytý, budu držet palce a těším se na Peer Gynta! Pětihvězdičkové představení.