Scapinova šibalství

Moliére se podobně jako Shakespeare a nebo Goldoni podle mého názoru přeceňuje. Zápletky jsou často tak složité, že podle mě, ani sami autoři často nevěděli konce kraje. Rozuzlení je často neuvěřitelné a absurdní  až cimrmanovské (jsem tvá teta, jsem tvá dcera, jsem tvůj strýc apod…) V čem je tedy jejich kouzlo? Proč uznáváme tyto autory nad jiné? Poskytují výbornou živnou půdu pro kumštýře, kteří často jdou i za hranice vlastních možností, aby diváka rozesmáli. Mahenova činohra měla jednu z posledních předvánočních šancí spravit si u mě reputaci (a že ji Veselka a Liška Bystrouška zneuctily požehnaně) a po Scapinových šibalstvích vše zapomenuto a odpuštěno, bylo to prostě neopakovatelně geniální.

     Vlastně ani nevím přesně o čem to celé bylo, klasická zápletka, která se na konci celá rozmotá a vlastně jsou všichni šťastní a blažení a krása vystřídá nádheru a radost štěstí. Začala bych asi Zdeňkem Dvořákem, který ztvárnil právě Scapina. Já ho považuji za šíleného nezmara. Viděla jsem ho, jak v rámci neplánovaného vtipu kuchal nad smíchy se svíjející herečkou vycpaného medvídka. (Tuším, že plyšová jatka byla ve Škole žen). S tímto jsem šla také do divadla, čekala jsem, že to bude Dvořák a zbytek mučený jeho vtipy ve prospěch divákových salv smíchu. A nebylo tomu tak! Teda vlastně bylo, snažil se, my jsme se smáli, ale soubor celý je podle mě už tak ostřílený jeho útoky, že mu dokonale sekunduje. Někdy jsem měla pocit, že jsme svědky souboje Kdo rozesměje Dvořáka.  A to teda bylo něco. Něco, co prostě nikde jinde než na divadle nezažijete, situace, které nikde jinde nevyzní. Herci zapomínající text, neomaleně pokřikující na nápovědu, politicky absolutně nekorektní humor, který hraničí právě z šílené korektnosti. Opravdu to šlo často mimo děj, herci se nazývali pravými jmény, odcházeli uražení do hlediště, prostě absolutní blázinec vesele směřující k naprosto nepotřebnému rozuzlení.

Zdroj: web NDB dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/cinohra/scapinova-sibalstvi?idp=13221

     Tentokrát to bylo moc hezké i napohled. Vzhledem k tomu, že dohadovat se o své svatbě, či penězích můžete kdekoli,  bylo potřeba minimum rekvizit. Minimalistická scéna proto byla vítaná a nepůsobila, tak jako jindy nepatřičně.  Dokonce mi přišla dost dobrá i práce s plátnem a svícením. Kostýmově jsme teda byli od dob Moliéra trochu daleko, takový biedermeyer s trochou SEMAFORU, ale nadčasovost komedie tohle snese, ani si to neuvědomíte, navíc stylizace postav jde v cylindrech a žaketech snad ještě líp, než v klasicistních...co se vlastně nosilo v klasicismu?!

     No abychom z toho neudělali cukrovovatový slepenec. Vložené písničky mi přišly absolutně mimo- Hudebníci ano! Živá hudba z pódia se často nevidí, sice podle mě se hudebníci musí celkem nudit (já bych se teda rozhodně dloubala smyčcem v nose), ale co bychom pro diváka a kritičky neudělali. Ale ty písničky. Ty rýmy. Ty teda ale vůbec nebyly pěkný. Šroubované, zbytečné. Já teda nevím, ale muzikál to nebyl a na kabaret stačila i jenom ta sranda. Zpívánkování zbytečně přerušovalo překotný běh děje. Navíc, zpěv nešel do mikroportů, ale do ručních mikrofonů, které byly absolutně rušivé. Když je herci drželi v rukách, v kombinaci s kostýmy jsem měla pocit, že jsem na koncertu skupiny Šlapeto. (Tuhle kapelu považuji za jedno ze svých traumat  z dětství).

     Po přestávce nás Zdeněk Dvořák vyzval, abychom se přihlásili my, kdo chceme vidět druhou polovinu. Přihlásili se všichni, zvláštní, že při Veselce se nikdo neptal, skoro totiž nebylo koho, že…Scapinova šibalství jsou inscenací, která si z Moliéra vzala snad jen jména postav. Je to vtipné, inteligentní, blbé a naprosto odzbrojující, všichni hrající tak nějak žijou, pulzují a srší. Člověk by ani neřekl, že je hrozící svatba taková sranda.
     Prosím, choďte do Mahenky na Moliéra, někdo ty zbylé experimenty živit musí. Tentokrát plakáty o nejvtipnější inscenaci sezóny nekecaly. Dobijete si baterky a uvidíte opravdu dobré, pohotové a často úplně vykolejené herce. Hezké, věru moc hezké….