Říkala jsem si, že bych předvánočním klipem mohla pro tento
rok Thálii na chvíli nechat spát adventním spánkem. A měla jsem to asi raději
udělat, pokud si nechcete kazit předvánoční čas jizlivostí, raději ani nečtěte
dál. A nebo čtěte a místo Sedmé pečetě vyrazte spíše třeba na Louskáčka!
Mahenova činohra vsadila po Králově řeči opět na adaptaci
filmové předlohy. Bohužel, v Mahence si opět se Sedmou pečetí Ingmara
Bergman naložili velké sousto. Existenciální drama plné beznadějného putování
by slušelo nějakému modernějšímu a ještě beznadějnějšímu pojetí. Možná i
na menší scénu. Pokus o adaptaci věru těžkého filmu vyzněl zase slabě, bez
potřebných emocí.
Ústředním motivem je šachová partie, na které závisí život
rytíře v podání Pavla Doucka, neboť ji rozehrál s tím nejvyšším
- se Smrtí (Klára Apolenářová). Sám rytíř
řeší hluboké otázky životní poutě, netouží být nesmrtelný, pouze touží po čase
pro další poznání. V pobitevním zoufalství znásobeném morovými ranami je
jeho víra v Boha značně nalomena a zmítá se v kruhu pochyb o sobě,
smyslu života a strachu z konce. V kontrastu k němu je jeho
zbrojnoš Jöns (Vratislav Běčák), který není hloupý, ale bere život tak, jak
přichází, nad většinou věcí si neláme hlavu a protože už leccos zakusil jen tak
se nezalekne. Čistou a prostou rovinu symbolizuje mladý pár s dítětem, tady
v podání Jakuba Šafránka a Magdaleny Tkačíkové. Samozřejmě, že kromě
manželů nakonec všichni umřou, ale než umřou nadělají kolem toho spoustu cirátů
a každý obohatí svět o nějaké to svoje světoborné moudro. A pak tam bylo ještě
dalších milion postav, více-méně doplněných spíše proto, že byly ve filmu, ze
hry se jejich význam bohužel vytrácí…
Scéna je tvořená předbazénkem z kostí, což pracovalo
velmi dobře, jako něco tam dole, z čeho se šíří morová nákaza…předbazénku
kraluje šachový stolek, na který v prvních dvaceti minutách přiletí
šachovnice a třískne tak, že mi vyletěla tužka a kapesníky v první řadě z ruky.
Na pozadí jeviště se kymácí kyvadlo, které do scény vůbec nezapadá, je opatřeno
technicistní červenou blikačkou a připomínalo mi spíše letiště, než čas, bez
ustání běžící. Samotný příchod smrti na partičku šachu byl spíše vtipný a já
jsem se teda vice lekla, než bála. Smrt sjela v jakési dveřové krabici a
vstoupila. Dveře měly dosednout za strašného dunění a úderu asi. Akorát, že
milé dveře stály už dávno na jevišti, když se dunění ozvalo, takže hledištěm
projelo zmatení. A kostým Smrti. Nevím,
nakolik kostýmní výtvarnice sleduje Star Trek, nevím, jestli za to může sedmička v názvu,
ale kostým je dost podobný Sedmé z devíti. Alespoň mně přišla podobnost
více než zjevná a samozřejmě nepatřičně směšná. Pro edukativní účely jsem
vytvořila malý náhled.
 |
| Zdroj: archiv NDB, dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/cinohra/sedma-pecet?idp=13218 |
Pavel Doucek v roli rytíře působil celkem dobře,
vzhledem k tomu, že postava vlastně toho moc nenamluví, většinu času trpí
a přemítá, nebo blbě čumí do prázdna se domnívám, že vlastně nebylo moc co
zkazit. Zbrojnoš, ten to měl teda horší, písničku, kterou musel odkrákat za
dost divných pohybů, to mu teda asi nikdo ze souboru nezáviděl. Trvalo mi sto
let, než mi došlo, že figura snažímseconejpomalejizavřítaznovuotevřítdveře je
jízda na koni. Vypadalo to dost divně a podle mě by se kůň dal pojmout i
nějakou méně směšnou metaforou. Klára Apolenářová v roli smrti ve
vesmírném kostýmu pořád výhružně šmidlala rukama a nebo chodila sem a tam jako
Voldemort, ale potřebnou bázeň teda dle mého názoru ne a ne vyvolat.
Jak jsem psala, že jsem se lekla šachovnice, tak stejně jsem
se lekla asi ještě čtyřikrát, takže předpokládám, že to byl záměr. A to byla
největší potíž, nepodařilo se vybudovat děsivou a neutěšenou atmosféru, kterou
má film a kterou vytváří právě za pomocí kontrastu k hezkému všednímu
životu. Divadelníci se zuby nehty drželi velkého filmového pojetí a
nepřipustili si, že by bylo potřeba zvýraznit více psychologickou, než
obrazovou stránku filmu. Mluvit na divadle jazykem filmu se povětšinou totiž nevyplácí.
Sedmá pečeť na jevišti Mahenovy činohry není ani zdaleka
rozborem lidského putování, spíše nezdařeným remakem filmu s velkým divadelním
potenciálem.Tři hvězdičky k hodnocení…
Žádné komentáře:
Okomentovat