Nevěsta

Protože mám v podnadpisu (ne)jen brněnských divadelních představení, rozhodla jsem se pro velké tažení na matku měst a její kulturní lákadla. A myslím, že se my v Brně ani stydět nemusíme, nejsme o tolik pozadu, teda většinou...

Vzít nějaký příběh z konce dvacátého století a udělat z něj konverzační komedii zdá se být receptem na zaručený sukces. Ovšem udělat z Nevěsty Adolfa Hoffmeistera muzikál může být přinejmenším pošetilost. Chápu, že v malých divadlech nedisponují stálým orchestrem a proto musí být hudba reprodukovaná a pokud se jednalo například o velké tituly typu My fair lady, nebo Šumař na střeše ledacos jsem odpustila, ovšem proč se Ondřej Brousek a Radek Balaš pustili do tvorby muzikálu nového právě pro Fidlovačku, to mi teda jako uniklo.

     Asi bych měla říct, že jsem původně jela na úplně jiný titul, ale mezi divadly se rozmohla asi nějaká viróza a tak je jedno představení za druhým rušeno. Ale vzhledem k tomu, že se nám přišla omluvit sama paní Eliška Balzerová, nechala jsem se ukolébat VIP pocitem a rozhodla jsem se absolvovat místo Jeptišek Nevěstu.

     Zápletka je celkem jednoduchá. Chudého básníka ustanoví svůj strýček univerzálním dědicem, za předpokladu, že si vezme do čtyřiadvaceti hodin pannu. Samozřejmě se to mezi zkaženou mládeží zdá jako velký oříšek. Zápletka má tedy i hlubší morální přesah a vtipům více či méně neslušným jsou dveře dokořán otevřeny. Ale proč, proč je potřeba z toho udělat muzikál, na to se ptám už podruhé. Nic nového už mezi muzikály podle mě napsat ani nejde a to se dost na představení podepsalo. Některá čísla bez skrupulí kanibalizovala na úspěšnějších příbuzných. Na Chicagu například. Chyběla mi hlavní melodická linka, která by se proplétala celým muzikálem, taková, která vám vydrží až na Můstek, ne jenom do přestávky po chlebíček. A texty byly místy fakt pitomé. Láska, kráska lebka praská, tak bych to shrnula. První půlka se nesla v blábolivém zamilování, skoro až operní pojetí mě fakt nudilo. Choreografie na malém jevišti, kde sedíte herci skoro na klíně absolutně nevyznívala, na práci s prostorem na jevišti musíte mít zákonitě prostor v hledišti. Můj plán rozsekat inscenaci za hysterického řevu překazila naštěstí druhá polovina. Asi proto, že zde bylo méně zpívánkování a více konverzačního humoru, kde se značně rozjel improvizační boj mezi hlavním protagonistou Lukášem Rousem a Dennym Ratajským. To je dle mého názoru ideál pro malé divadlo. Střelené komedie, kde můžou herci ukázat své vybroušené mistrovství a nebo se taky složit v záchvatu smíchu, hraní na gagy, práce s gesty, které na velkém jevišti nevyzní…

Tak jako chyběla celistvá koncepce v hudbě, chybělo mi i propojení v kostýmech a rekvizitách. Vím, že divadlo je pozlátko a netrvám na ruční výšivce a hedvábných róbách, ovšem kostýmy a hlavně  kašírované rekvizity se mi zdály mnohem víc odfláknuté a hlavně nepromyšlené. Zdálo se mi, že se výtvarníci snažili o bláznivé pojetí, ale nedokázali tomu dát originální šmrnc, rámec, který by celou scénu propojil. Nevím, jak takové představení vzniká, ale připadalo mi, že někdo šel skrze kostymérnu a co bylo nejbláznivější, to navěšeli na chudáky herce. A moc se se šitím nepárali. Poslední zvonění! To je to, co mi to připomínalo.

Celkově byla pro mě Nevěsta souboru Fidlovačky spíše zklamáním. Zachránil to konec, který se nesl právě v duchu konverzační komedie a myslím, že by se se mnou shodli i diváci, kteří v posledních deseti minutách zázračně ožili. Sama bych si tuhle hru asi nevybrala, protože mi instinkt něco takového naznačoval. Já těm novým muzikálům prostě na chuť nepřijdu.

P.S.: Konec víkendu jsem strávila v Národním divadle na Cyranovi z Bergeracu a to jsem si zase v šatně v rohu v šeru musela přiznat, že na umělcích z Prahy přece jenom něco je!