Revizor

Pro nás, kdo se nabubřele považujeme za divadelní znalce jsou kusy, které je prostě bezpodmínečné znát. Jedním z nich je Gogolův Revizor. Samozřejmě jsem jej na střední škole četla, ale v divadle jsem Revizora ulovila až dnes. Do Mahenovy činohry jsem si dnes byla doplnit ostudné mezery ve vzdělání. Bohužel, asi zůstalo jen u toho. Třeskutá sranda se nekonala.

     Nevím, čím to je, ale ruské autory považuji za mistry co se nadčasovosti témat týče. Buď, je Rusko nešvary tak palčivě prorostlé, že o nich prostě nejde nepsat, nebo jsou opravdu jenom talentovaní, ale stěží najdete jinde hru, kterou jde bez větších změn znovu a znovu inscenovat a bude stále aktuální a bude stále studnicí pro narážky na zcela současný stav společnosti. (Někdy až čumím, jak složitou větu jsem schopná vytvořit.) Gogol je autorem her, které se podle mě dají inscenovat i na zcela komorním jevišti, jak tomu bylo právě u Revizora například v Činoherním klubu, ale stejně dobře se vyjímají na velké scéně. V tomto dnes večer problém nebyl, mě prostě jenom opět přerostly má očekávání.

     Z obsazení jsem měla pocit, že se budeme opět válet v salvách smíchu způsobených jak improvizací, tak velmi dobře načasovanými vtípky. Vždyť korupce je v naší zemi tak oblíbené téma. Bohužel jsme se dočkali jen jedné narážky na krabici. Kdyby si pan Rath nechal za tento motiv v každé divadelní hře vyplatit dividendy určitě by měl opět krabici napěchovanou. Jinak byla celá hra příliš hluchá, plula po povrchu, některé vtipy vyznívaly docela naprázdno, některé snad ani nebyly vtipy. Martin Dohnal v roli Revizora nebyl špatný. Byl nechutný ze všech sil, totální tlučhuba a umaštěný podvodníček. Jenom jsem se nemohla ubránit pocitu, že herci jsou si vědomi, které postupy na diváky platí a ty používají až do zblbnutí. Takže natřikrát se větě „Ty hovado“ řečené s brněnským přízvukem zasmějete, napočtvrté už prostě jenom počkáte, až to konečně skončí. Stejně tak prskání okurek a opilé monology. Já vím, že v Rusku se opravdu asi hodně pije, jenom bych čekala nastínění lidské malosti i jinak, než lahví vodky a alkoholikem na každém kroku.  Vyústění, kdy všichni lháři, korupčníci a smilníci zjistí, že byli podvedeni postrádalo jiskru, bylo málo šokující, fakt, že všichni přišli o všechno, že ze sebe udělali totální blbečky, dokonce že daly svůj slib manželství  jakoby skoro ani nepopudil… Měla jsem pocit, jako když jsem napsala Ježíškovi, že bych na zahradě chtěla jednorožce, obě strany věděly, že chci nesplnitelné, takže jsme to na Štědrý večer prostě přešli mlčením…

Zdroj: web NDB, dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/cinohra/revizor?idp=13245

     Martin Dohnal si ale přesto zaslouží samostatný odstavec. Musím říct, že jsem nikoho odpornějšího už dlouho neviděla. Už to, že byl ochoten před zraky všech rozpárat matraci, slámu z ní umotat v jointa a před zraky diváků vykouřit, to samo ukazuje, jak daleko může herec své hranice posunout pro pobavení diváka. O okurkách, které sežral až poté, co ve sklenici vymáchal krajkovou dečku ze stolku raději ani déle nepřemýšlím… Opilecký monolog o tom, koho všeho zná, co napsal a kde byl, byl výborným koncertem složeným z floskulí, které se na nás valí na každém kroku a tradičních hospodských vět, které ti slušnější z nás už někdy slyšeli, ty větší „hovada“ je už i říkali. Zde bych ještě chtěla velmi pochválit kostým. Asi si toho nikdo jiný nevšiml, ale Chlestakov měl na sobě tepláky. Sice s puky, ale byly to bezesporu tepláky. Považuji to za dokonalý nápad pro znázornění navoněné bídy.

     Revizor nebyl vyloženě špatný, ale žádný zázrak se dneska večer nekonal. Představení není rozhodně pro slabé žaludky. Hra, jejíž obsah je notoricky známý volá po dynamičtějším pojetí, odvážnějším zpracování a i přes veškerou avizovanou nadčasovost to chce čerstvost, poskytla bych určitě větší prostor hercům, kteří podle mě mají na to, aby hru pozdvihli a posunuli do roviny výborné klasiky s místy až šokujícím a absurdním humorem.  Označila bych to za takové pěkné tříhvězdičkové školní představení.