Ostře sledované vlaky

Pro mě byl dnešní večer opravu výjimečný. Po sto letech jsem si totiž musela koupit lístky za plnou cenu v předprodeji. Divadlo totiž hlásí Ostře sledované vlaky beznadějně vyprodané. A hádejte proč? Protože je to opravdu dobré!

    Možná se některým zdá, že se režisér Ivo Krobot v interpretaci Hrabala opakuje. Já říkám, že on dokáže z tohoto českého pokladu vytěžit úplně nejvíc. Psala jsem to už u Kabaretu Hrabal a musím to napsat znovu. Tento režisér se vyznačuje zřetelným rukopisem v práci z mizanscénou, s ustavováním celkové atmosféry příběhu.  Viděli jsme citlivě použitou company, která zde nebyla proto, aby nás vzbudila, ale měla smysl. Místy dotvářela sladké snění, místy připomínala palčivou přítomnost zákeřné války.

     Ale není to jen režisér, který dnešní večer v Mahence učinil nezapomenutelným. Musím rozhodně vyzdvihnout Michala Daleckého v roli naivního Hrmy. Zatím jsem ho znala jenom z kusů jako je Jules a Jim anebo z účinkování v divadle DNO. Všechny tyhle počiny jsou šílenou směsicí humoru. Těšila jsem se tedy na vážnou, dramatickou roli a musím říct, že Hrma se mu povedl. Mnohdy mívám problém s tím, že Hrma se jeví jako hlupák. Přitom on podle mě není vůbec blb. Je smutný psychopat, naivní mladíček, ale ve své naivitě je strašně odvážný a čestný, což přesně podle mě Dalecký do role vložil. Málo kdy se mi stává, že bych měla pocit, že se herec do role vžil natolik, že mě popadne strach. V tomto případě se to stalo a měla jsem štěstí, že jsem seděla v lóži a mohla v klidu zírat s otevřenou hubou.

     Vizuální stránka byla díky bohu normální. Žádné experimenty ani kostýmové ani kulisové. Ani si to neumím představit, ale určitě by to šlo nějak zprasit. Jediné, co se mi nějak nepozdávalo, byly vzadu projezdivší vlaky na plátně. Nejspíš to byla chyba animace, ale působily trochu jako namatlané v malování. Myslím, že když byla hra tak vyšperkovaná, nebylo by špatné zapracovat na realističtějším záznamu.

     Krobotovou význačnou linkou je také hudební složka, ve které kombinuje záznam s živým hudebníkem na jevišti. V tomto případě to byl stejný klavírista, který účinkuje i ve studiu Marta. Nic by podle mě nepodtrhlo hubování Přednosty nad zkažeností světa lépe. Pocit, že žehráme proti celému světu, který nás neposlouchá, vlastně se nám vysmívá.

     A dvě věci v tomto pojetí Ostře sledovaných vlaků bych chtěla ocenit zvlášť. Zaprvé jsem nemusel být svědkem Hrmova přeťatí žil (při monologu o něm jsem si zacpala uši, nedělá mi to dobře). V tomto případě bylo moc dobře vidět, že věci, které zůstanou neukázány a jsou jen naznačeny působí mnohdy mnohem úderněji. Druhým momentem byla smrt Hrmy. Skončil viset na kandelábru v podobné pozici jako ukřižovaný Ježíš. Nemyslím si, že to byla náhoda. Přišlo mi to jako velmi silný symbolický motiv, možná větší, než konečná Hrmova nahota.

     Ivo Krobot zkrátka velmi dobře chápe Hrabalovu poetiku. Stejně jako sám autor výborně střídá bezstarostné komické události s hořkostí věcí fatálních.

     

     Ostře sledované vlaky jsou podle mě přesně ta hra, která na prkna jakéhokoli národního divadla patří. Nejen proto, že se jedná o povinnou četbu a dvě a půl hodiny v divadle může některé pubertální čtenářské ignoranty bolet míň, než číst knihu, nebo se dívat na film. Mahenova činohra v tomto případě trefila zlaté prase a doufám, že v této krasojízdě míní pokračovat. Národních autorů máme mnoho a určitě si někteří z nich taky zaslouží takto kvalitní zpracování. Jsem potěšena. Pětihvězdičková záležitost.