Zpověď hochštaplera Felixe Krulla

Ajajajajaj, nechala jsem se zlákat předchozím představením studia Marta a šla jsem na zbrusu novou inscenaci Zpověď hochštaplera Felixe Krulla s velkými očekáváními, nebyla naplněna. Ani zdaleka.

     

     Ale, začněme od začátku, proč jsem tak natěšená do divadla šla. Na webu studio Marta avizovalo hochštaplerskou hlavní  roli v podání Zbyška Humpolce. Zaradovala jsem se, protože nikdo z absolventského ročníku JAMU nemá takové charisma. Charisma sňatkového podvodníka, který si ledaskoho získá. Jeho osobnost však zůstala nevyužitá ba skoro se v záplavě monologu a překotného střídání scény rozmazala do prázdna.

     Překlad Martina Sládečka byl výborný, ale spíše pro čtení. Nebyl ani tak náročný pro herce jako pro diváka. V řinoucím se monologu Felixe Krulla jsem se ztrácela místy tak hluboko, že jsem si nebyla jistá, kdo je hodný a kdo je zlý. Čehož možná chtěl Krull dosáhnout, dle mého názoru však šlo o nežádoucí efekt. Střídání scény pro mě však nebylo tak děsivé jako celkové střídání výrazových prostředků. Nebyla to jednotná inscenace, která by nějakým přesně určeným postupem spěla k celistvosti. (Tohle je přesně ta věta u které bych se zblila i já.) Takže jinak. Když volím vypravěče, chci aby mluvil celou dobu, když užívám zcizovacího efektu využiju ho několikrát, když stylizuju, tak stylizuju a nepoužívám pak detaily. Kupříkladu převázaná kuna podle mě slouží spíše jako pobavení herců a jejich fanoušků na facebooku, než samotné inscenaci.

     Scénu a kostýmy má na svědomí jedna a tatáž osoba a to teda jako vůbec nechápu. Výborná scéna, minimalistická, moderní, dostatečně ilustrativní i proměnlivá. A kostýmy sprasené, že mě bere vztek. Nevěděla jsem, čí jsem. Já vím, že tohle je nízkonákladové studio a tak nemůžu čekat nic mimořádného. Ale doprčic. Udělám plexi scénu a jeden je biedermeyer, druhý je ve stříbrném saku, samotný Krull jakoby utekl z nějaké z četných brněnských hipsterských kaváren. (Tohle ale musím pochválit, protože z místních hipsterů ta navoněná bída taky kape.) Já si to asi představuju jak Hurvínek válku, ale pokud chci vytvořit nějakou atmosféru, musím se snažit ochotnické divadlo co nejvíce popřít jednotlivé prvky musí mít souhru, nápad, který se celou hrou proplete. (Případně kritiky kritičky bych chtěla upozornit, že nejsem povinná být výtvarnice, abych mohla vyjádřit pocity, které byly v divákovi vyvolány.)

Další průser bylo zvučení. Někdy byla hudba schválně asi nahlas. Ale většinou to trhalo uši a myslím, že paní vedle mě se nevrtěla  zrovna z toho, že to byla rajská hudba. Divím se, že taky kvůli přetopenému vzduchu někdo pod náporem decibelů neomdlel.

     Na můj vkus to nebylo ani dost vtipné, ale ani dost absurdní a brutální, aby inscenace měla ten správný říz. Čekala jsem, že z pana Humpolce vyždímají jeho charisma do poslední kapky a byla jsem spíše svědkem mnohdy drmolivých výstupů, které nedávaly smysl. Některé scény byly příliš dlouhé a hluché, často se vsazovalo na ženskou erotiku, kterou já neocením, takže bohužel.

Inscenace se možná trochu pokoušela o Felliniho opulentnost, ale zůstali jsme u Krtečka a Vánoc. Rozpačité pojetí něčeho, čím si nejsem jistá, co bylo.  Okouzlujícího příběhu hajzlíka, kterému by každý odpustil byl spíše slátanina slizounka, který byl spíše k pláči, než řevu lva salónů.

     Je mi to moc líto a možná přijdu i o některé fanoušky. Nerada kritizuju něco, co bylo určitě děláno s nejlepším úmyslem a stálo hodně sil. Tohle panoptikum ale asi nebude inscenací, kterou studio Marta udělá díru do světa. Tak jako to určitě bude s Kabaretem Hrabal. Es ut mir leid, Felix.