Provaz

     Na detektivky chodím do divadla moc ráda. Jako televizní divák jsem už velmi otrlá. Kus upižlané nohy vám za sklem nepřipadá nijak děsivý. Na divadle se ale můžete nechat vtáhnout do děje za mnohem méně nechutných okolností. Dnešní představení Provaz bylo ještě něčím sváteční. Role Ruperta Cadella se zhostil čerstvý držitel Ceny Thálie Martin Siničák. Podal výborný výkon, ostatně jako všichni.

     Nevím, jestli jste Nietzscheho četli. Já jsem jej nikdy nedočetla. Vždycky mě popadla panika, že by tahle útlá knížka mohla být v rukou nějakého fanatického idiota sakra nebezpečná. Provaz je právě tenhle případ. Patrick Hamilton zpracoval vraždu, která se stala z popudu této knihy v Chicagu. Jeden šílenec posedlý truhlami a dokonalou vraždou si k sobě najde jiného, submisivního pošuka, se kterým zabije svého spolužáka. Aby to bylo ještě vyšinutější nad mrtvolou uškrceného uspořádají hostinu, na kterou sezvou příbuzné a přátele oběti.

     Pojetí příběhu bylo výborné. Vražda hned na začátku. A potom postupně budovaná atmosféra. Atmosféra, ve které je vám chvíli líto Martina Veselého v roli Charlese, který zjevně brzo pochopil, že zabíjet lidi není úplně zábava na nedělní večer. Někdy se vám zvedá kufr z bezcitnosti Miroslava Novotného alias Brendona. Celkovému koloritu přispívá etnosestra otce oběti. (Mimochodem musím velmi pochválit kostýmy, které výborně a nenásilně propojovaly charakteristiku postav). Záhadný umělec Rupert Cadell právě v roli výše zmiňovaného Siničáka, jehož charisma dává výborně uvěřit tomu, že někteří prostě mají čuch na zločin.

     Musím ocenit výběr obsazení. Obličejově to všechno sedělo víc, než obyčejně. V Miroslavu Novotném je něco bezcitného a ohavného (seomlouvám, je to kompliment). Martin Veselý zase působí tak nádherně manipulovatelně, že byste vytáhli kapesník a osušili mu slzičky. Eva Novotná kolem sebe rozprostřela mlhu záhadna, že jsme skoro zacítili závan santalového dřeva. Iveta Austová jako spisovatelka nevalné kvality, ale s výborným citem pro marketing. A nakonec Kenneth Raglan (Lukáš Černoch), jako kamarád , kterého máme všichni. Takový ten, se kterým bude trapný jakákoli okamžik.

     Na Redutu až nezvykle tradiční prostor nerušil zápletku. Závěsy, které se zatahovaly a odtahovaly dotvářely pocit zšeřelé místnosti, ve které probíhá boj meze svědomím a posednutím. Vražda, která proběhla za nasvíceného hlediště z nás chtě nechtě dělala spolupachatele.

     Nečekala jsem, že by to snad mohlo být špatné. Pro Redutu celkem nezvyklé a čerstvé obsazení (tři spolužáci z univerzity jsou i bývalými spolužáky z JAMU). Možná jsem očekávala větší alternativu a vyšinutější emoce. Ale, nedočkala jsem se, což bylo v tomto případě dobře. Téma bylo už samo o sobě dost těžké. Když se nad tím do hloubky zamyslíte, je to příšerné. To jak, ztvárnili oba vrahy Miroslav Novotný a Martin Veselý bylo bravurní. Vlastně nechápu, že nebylo vyprodáno.

     Pokud tedy máte chuť na opravdové emoce a nemáte náladu na existencionální dramata, určitě do Reduty zavítejte. Další detektivka, pro kterou stojí za to zemřít nebo alespoň vypnout televizi a podpořit kulturu.

A ještě dodatek. Neviním ze všeho Nietzscheho, když je někdo posedlý vrah, je schopen zabíjet i podle leporela s Krtkem, bohužel.