Už když jsem viděla fotky z představení, tak jsem věděla, že tady jde o hodně. Avantgardní scéna, velmi netradiční pojetí kostýmů a výborné obsazení dali tušit, že buď se bude jednat o kopu hnoje, nebo o neopakovatelný zážitek.Nekonvenční režisérský tandem SKUTR se po Lišce Bystroušce
skrze Shakespearovské slavnosti vrací na místo činu. Brno ovládl Sen noci svatojánské.
V hlavních dvojrolích
vystupovali Vanda Hybnerová jako Hippolyta a Titanie ,David Prachař coby Theseus a Oberon a Csongor Kassai jako
Puk a Egeus . Byli ovšem jen špičkou geniálního ledovce, který se rozhodl nás
utopit ve vlastním smíchu. Milenecké dvojice ztvárnili Zuzana Ščerbová a Martin
Písařík (Hermie a Lysandr) a Petr Vančura s Lucií Schneiderovou jako Demetrius a Helena, obě herečky v této alternaci jsou členkami Národního divadla
Brno (také hrají v Lišce Bystroušce). Srdcovou záležitostí pro mě byl ale právě
Puk, který v podání Csongora Kassaie působil opravdu jako z jiného světa.
Popleteného skřeta nehrál, on ho žil, chvíli jsem měla pocit, že nás opravdu
všechny ohodí kouzelnou trestí z lavoru.
Původní text v překladu Martina
Hilského byl okořeněn řadou velmi nepředpokládaných vtipů. Dočkal se každý. K vidění
byl klasický lechtivý humor, ale také slovní přestřelky, ale hlavně totálně
šílené převlekové nápady, vtipy, které dle mého názoru vznikají procesuálně
/rozumějte za pochodu/. Vanda Hybnerová se také postarala o příjemný šanson čímž
se dostávám k hudební složce, která se týkala hlavně elfů, kteří, byť neměli
špičatá ouška, působili přízračně a jejich taneční čísla nás vtahovala do
spletitých hvozdů. Tanečníci ovšem nebyli jenom nastajlované krasotinky, baletně a artisticky byli výborní. Klavírní mezihry zastal Václav Kopta a myslím, že roli Radka
Převrátila ze Sněženek a machrů může definitivně převálcovat klavírní talent.
 | |
|
Už dlouho jsem nezažila
představení, ve kterém by tak dobře pracovalo propojení scény, kostýmů, dialogu
a hereckých výkonů. Scéna byla moderně minimalistická, většina herců měla obuté
kožené oxfordky, oblečené dobře padnoucí saka, blonďatá tupé a ani fialová
paruka Titanie nepůsobila nepatřičně. Pohádkový les nemusí nutně obsahovat
pařezy a poletující světlušky, ale rokokovou sedačku, muchomůrky a fialové
světlo.
Kapitolou samou pro sebe bylo
trio Václav Kopta, Josef Polášek a Marek Daniel, kteří ztvárnili role tří dělníků
a ochotnických herců, kteří u příležitosti Theseovy a Hippolytiny svatby chystají
tragédii. Polášek je dobrý mim, Kopta dobrý hudebník a Daniel celkově skvělý
herec, který navíc umí moonwalk (to se nedá popsat, to se musí vidět). Jestli
existuje zhmotnění pěsti na oko, byla to tahle šílená, ale o to horlivější
partička.
Umělci z Prahy prostě
předvedli gejzír vybroušeného herectví, SKUTR cit pro režii a šťastnou ruku při
výběru kostymérů a scénografů. Vždycky, když jdu na Shakespeara nahlas
prohlašuji, že Shakespeare se přeceňuje. Letní shakespearovské slavnosti mě ale
vlastně nikdy nezklamaly, Shakespeare má vždy něco do sebe a když je dobře
řemeslně zpracován, rozhodně se jedná o událost sezóny, jak tomu bylo i v tomto
případě. Tož hurá do Brna, do Ostravy, kurde a nebo do Prahy, viď?! Pět hvězd a tečka.
Žádné komentáře:
Okomentovat