Psát o detektivce je hrozně těžký úkol, zvláště, když teď
vím o deseti způsobech jak byste mě mohli za neuvážený spoiler zabít. Mahenova činohra je pro mě strašně nestálá scéna. Často se
zcela nepochopitelně pouští do experimentů s klasikou, což nechápu,
protože na experimenty má Redutu. A pak už tam nezbyl ani jeden aneb DESET
MALÝCH ČERNOUŠKŮ Agathy Christie se ovšem bez úletů obešel, ono deset mrtvol
jednomu celkem k šokování postačí.
Scéna milovníka Vily Tugendhat a celkově funkcionalismu potěší,
vytváří perfektní atmosféru a napomáhá vytvořit bezčasé prostředí, takže vám
sedí i mobilní telefon i generál z války, prostě nevnímáte, že se obé
vylučuje. Kostýmově jsme se také drželi při zdi ve smyslu starou pannu si
představím s mašlí pod krkem, tož má mašli pod krkem. (Taky jsem dnes
měla, narvala jsem ji v přestávce na záchodě do kabelky.)
Dominuje deset masek, svítících masek, hnusných
strašidelných masek…čímž se dostáváme k jádru věci.
V této hře byla
výborně vystavěna atmosféra. Režisér spolu s herci pomalu vytvářel
psychologické dusno. Nevěděli jsme, jestli sledovat scénu, nebo pomalu se
zhasínající ksichty. Každý charakter měl své vlastnosti povytáhnuté trochu do
absurdity, což přidávalo na strašidelnosti. Teď bych tu chtěla napsat o herci/herečce,
který/á byl/a vrahem a proč s obsazením
souhlasím anebo ne, ALE NEMŮŽU!!! Až to uvidíte, tak tuhle narážku pochopíte.
Bohužel jsem byla spokojená do posledních dvou minut, celou hru jsem sice měla
možnost vidět i v Olomouci (jako rande), ale naštěstí jsem si zápletku
nepamatovala (období zamilovanosti kritičkám nesvědčí). Brněnská zápletka je
jiná, takže pokud jste to četli, nebo viděli a máte pocit, že vám hra nic
nemůže dát, určitě budete zaskočeni, protože to jsme byli všichni a nevím,
jestli k všeobecné spokojenosti. Ale pokud se rádi bojíte a hlavně lekáte,
těšte se na pár opravdu vypečených momentů. Já teda dnes spím s rozsvícenou
lampičkou a na mobilu mám naťukanou maminku.
 |
| Zdroj: web NDB, dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/cinohra/a-pak-uz-tam-nezbyl-ani-jeden-aneb-deset-malych-cernousku?idp=13042 |
Pokud mám vyzdvihnout nějaké výkony, rozhodně to budou Zuzana
Ščerbová jako paní Rogersová a Lucie Schneiderová jako sekretářka Vera
Claythornová. Svými hysterickými záchvaty měly málem na svědomí i životy
některých v hledišti. Jsou to talenty, které bychom si měli co nejvíc v Brně
užít, protože je tu podle mě už dlouho neuvidíme.
A aby to byla ryzí kritika musím si nakonec ještě trošíííčku
zahanět. Nevím, čí je to chyba, ale v Mahence mám občas velké problémy
rozumět hercům a celé divadlo nepředstavitelně skřípe. Ano divák je zmetek
neposlušnej a během představení se vrtí. Když zkombinujete skřípot a hluché
místo v jevišti, unikne vám strašně důležitá část říkanky a to ta, jak
zdechnul čtvrtej černoušek. Na JAMU by mohli mít nový předmět, jak se vyhnout začarovanému
místu na jevištích NDB.
Dnes jsem odcházela z Národního divadla spokojená,
nebylo to na pět hvězd, hlavně proto, že jsem se třikrát málem počůrala a
jednou jsem si jistá infarktem. Pokud chcete vidět dobře zpracovanou klasickou detektivku,
určitě Mahenovu činohru navštivte, ale děti nechte doma, střílí se tam a mluví
se sprostě!
Ufff….snad jsem neprozradila nějakej spoiler…pokud ano a
chcete mě zabít, prosila bych černouška č. 7.
Žádné komentáře:
Okomentovat