Hovno, prdel, kamení, to je naše znamení, to nám vždycky
říkal tatínek, když jsme se v pubertě chlámali na sprosťárnách. V tomto
duchu se neslo i představení Donaha! Městského divadla Brno. Kluci a holky,
držte si klobouky, já je budu chválit!
Kultovní film asi viděli všichni, já teda ne, ale podle mě
tohle je ideální látka pro divadlo, které si příliš nezakládá na
hlubokomyslných kusech. Jednoduchý příběh, kterých se teď v Brně vyrojilo
nějak povícero. Nezaměstnaní chlapi, kteří se shánějí po důstojnějším
zaměstnání, než je mytí nádobí, podlehnou mámivé představě, že skrze svá těla
vydělají rychle a relativně bez námahy balík peněz. Ono by to vlastně i šlo,
město je frustrovaných žen plné, JENOMŽE, ne všichni mají postavu hodnou cizího
pohledu. A na tomto je velmi vtipně vystavěn celý příběh. Jsme svědky krachů a
znovunalezení jisker v manželském životě, úcty, kterou bezdůvodně chová
syn ke svému otci. Ano, opět klišé. Místy trochu natažené duety… celková
zápletka předvídatelná, ale tohle představení je prostě jiné. Mělo atmosféru.
Herci místy nadšeně improvizovali. Nevyhli jsme se ani homosexuálnímu humoru, který
hledištěm dost silně zašuměl.
 |
| Zdroj: web MDB, dostupné online na: http://www.mdb.cz/upload/Image/fotogalerie/206_008.jpg |
Hudebně, ale vlastně ani tanečně se nejednalo o nějaký
zázrak, samozřejmě jsme se přeci dívali na chlapy z oceláren, kterým
člověk, trochu tance mimo rytmickou linku rád odpustí, zvlášť když ve vzduchu
visí (HAHA) otázka jejich nahoty. Vyzdvihnout bych ale chtěla dva herecké
výkony. A to Lukáše Janotu jako uťápnutého mamánka Malcolma se sebevražednými
sklony. Zpíval úchvatně a tančil jako idiot, čímž dokázal vykreslit roli tak
věrně, že mi ho bylo skoro líto. Druhou byla Jana Musilová v roli manželky Vicki
Nicholsové. Nechápu, kde se v tak útlém tělíčku bere tolik energie, ale
šílená, zamilovaná a marnivá manželka jí sedla jako ulitá. Místy byla na
střelu, místy k pomilování.
Pokud se považujete za intelektuály a chcete se ohánět
opovrhováním nízkou striptýzovou kulturou, musím vás zarazit. Tento muzikál má
i jiný, řekla bych genderový podtext. Chvíle, kdy si chlapi uvědomí, že nejen
oni umí být k ženám sžíravě kritičtí, mi přišla tak příjemně feministická.
Celkově to, že nechtějí být ponižování podřadnou prací a proto raději ukazují
své pupky před tisícem ženských…Možná to trochu ukazuje na to, že chlapovi tak
nevadí ponížení, jako to, že by měl dělat něco, co si sám nevymyslel.
Donaha! není antická tragédie. Asi to není ani nic, o čem
lze vést sáhodlouhou debatu na úrovni. Jedná se o příjemnou komedii, která se
překvapivě více, méně, obešla bez přílišného lascivního humoru. Nabídla
humornou zápletku a hlavně nečekané rozuzlení, které ovšem nebudu prozrazovat. Takže
pokud jste, tak jako já, unaveni z inteligentních řečí, předvolebních
šaškáren a vilových kravin v televizi, máte mé povolení vkročit na území
Městského divadla Brno. Uvidíte, co jste ještě zaručeně neviděli. Nebo viděli,
ale určitě ne šestkrát…
Žádné komentáře:
Okomentovat