Všemocný pan Krott

Městské divadlo Brno se mě rozhodlo tuto sezónu zabít. Já vím, že jsem je povětšinou nechválila, ale takovou smrt si nezaslouží nikdo. Všemocný pan Krott je hloupý. Ne hloupý vtip. Jenom hloupý.

Mohla to být lehká konverzační komedie nevalné kvality se spoustou levných vtipů. Mohl to být hluboký existenční boj řešící základní životní otázky. Nic z toho se nekonalo. Dnes večer jsem viděla bezzubou, pitomou pseudokomedii, se kterou si zjevně jak herci, tak diváci nevěděli co počít. Krott měl být metaforou nesmrtelného kapitalismu. To jsem se teda dočetla...inu, já jsem to nějak nepobrala...

     Jsem tak rozhořčená, že nevím, kde mám začít. Třeba vizuálem. Hra se odehrává v dobovém vakuu, takže člověk nějak podvědomě hledá záchytné body ve stylu oblékání, či projevu. Krott byl předválečný, manželka a švagrová šedesátkové, horolezec jakoby utekl z Hervisu včera. Scéna sestávající se ze zasněžených vrcholků hor, kde občas přejela lanovka, což mělo být asi vtipný…nebyla jsem jediná, kdo se nesmál….Asi to mělo být absurdně vytažené. Ale postrádalo to konzistenci, nemělo to jednotnou vizi.

     Děj. Děj mně teda zůstává utajen. Nechápu, jestli Krott chtěl umřít, kde nabral pohádkové bohatství, nebo byl Pánbůh. Proč byl namaskovaný jakoby hnil už dva roky pod zemí. Nechápala jsem také dějovou linku Jendy, jehož maminka se před časem spustila s hudebníkem a tudíž doufá, že se synek naučí housti, respektive flétniti. Otec jej chce mít číšníkem a dává mu rady do života. Rady, které měly být asi nadčasové, všeobjímající moudra. Připomínalo mi to spíše rozhovor mých spolubydlících, který vedou občas ze spaní. Jestli si připadáte zmatení, není to moje chyba, tohle se na činoherní scéně fakt dělo! Popojíždělo se na kolečkových křeslech, nikdo nechápal, jestli jsou aktéři jako staří a nemohoucí, nebo mamonem zhýčkaní, nebo co to má vlastně znamenat. Do toho vlk, taky na kolečkách. Naprosto se zjevující z ničeho. Do toho vyběhl Viktor Skála dvakrát na balkon, zjevně se zlobil, že ho Krott ještě nepřijal. Kdyby se tvůrci vydali tímto směrem, rovinou, kdy ubohý poddaný čeká se strachem na audienci. Má strach z něčeho, co vlastně ani neexistuje, tak by to byla skvělá hra. Bohužel spíše v Redutě, nebo na nádraží, nebo v Lidlu, kdekoli jinde, kde všechno nepřebijou idiotskými vtípky a sexuálními narážkami.

Zdroj: web MDB dostupný online na: http://www.mdb.cz/upload/Image/fotogalerie/209_011.jpg

     Všechno to bylo podkresleno hudbou hranou na dechové nástroje, které nesnáším, ale jsem profesionálka, takže  pouze musím říct, že se prostě nehodila, pro drama byla příliš opulentní, nepřiléhavá, nesouvisela s dějem.

     Bydlím blízko Městského, chodím každý den okolo, tak se bojím, že mě tam jednoho dne někdo odchytí a zavede mě na zkoušku něčeho nového a já na místě zemřu bolestivou smrtí. Proto budu chválit. Protože překvapivě něco jde. Jednotlivé herecké výkony. Zejména Radka Coufalová je prostě tak mile výstřední. Už zmiňovaný Viktor Skála jako Selzhammerr/Strick, který dle mého názoru podával nadstandartní výkon, Vztekal se dvakrát, velmi uvěřitelně. Prostě jsou profesionálové, bohužel v dost špatném kusu.  Je to, jakoby každý hudebník nacvičil to nejlepší, co umí a pak to společně hráli přes sebe. Chce se vám z toho plakat a blít. Je vám líto, že přes sebe hraje a zpívá Paganini a Callasová. Ale prostě se to nedá přežít!

     Tohle bylo fakt strašné. Pokus o absurdní drama, pokus kterému derniéra klepe na dveře.Ani chytré, ani vtipné, ani úchylné ani kultovní. Bylo to nijaké, což je podle mě snad úplně nejhorší. Omlouvám se všem tvůrcům Flashdance. Hru Všemocný pan Krott pasuji na průser sezóny.