Chicago, látka prověřená ve filmové verzi několika Oskary. Předpokládala
jsem, že tohle je přesně hra, která je pro Městské divadlo jak ulitá. Díky Bohu, nespletla jsem se.
Líbil se mi ryze kabaretní začátek, který alespoň nenápadně
skryl pozdě příchozí (a že jich tentokrát bylo). Líbila se mi i scéna. Orchestr
musel pro tentokrát zanechat prostor tanečním číslům, ale o živou produkci jsme
nepřišli. Hudebníci byli zakomponováni přímo do prostoru scény. Nijak extrémně se neliší
například od filmového zpracování. A jsem ráda, geometrické rozčlenění se
světelnými podkresy spolu se siluetami žen vyvolávají dle mého názoru dobře
atmosféru kabaretu. (Jistě v dnešní době spíše amsterdamskou Červenou
uličku, ale i ten kabaret ve svých
zlatých časech). Taky oceňuji, že kostymérky propojily mříže s červenými uniformami,
tudíž jsme si chvílemi připadali jako v cirkuse, kde jednotlivé šelmy
skrze mříže pod dohledem krotitele vstupují.
 |
| Zdroj: web MDB dostupné online na: http://www.mdb.cz/upload/Image/fotogalerie/175_061.jpg |
Hlavní představitelky jsou mé velmi oblíbené. Radka
Coufalová coby Roxie je nevídaná komediální herečka. Je chvíli drzým frackem a
chvíli učiněnou naivkou, která neví kudy kam. Její hraní, které často hraničí s akrobacií,
mám ráda, podobný styl se mi líbil i u My fair lady (Ze zelňáku). Part loutky a
jejího obhájce, na který jsem se těšila vyšel skvěle. Ivana Vaňková neměla
tolik komického prostoru, více tančila. A v tomto případě výborně. Má
něco, co ostatní nemají, tancuje s větší přesností. Nedokážu vystihout, co
přesně to je, jenom když se na ni díváte říkáte si, že každý pohyb do představy
o kabaretní tanečnici zapadá. Když jsem ji porovnávala s jinými tanečnicemi,
mám takový dojem, že to vězí v zádech. Tančí jinak zády. Advokáta hrál Dušan
Vitázek, který si libuje v pitvoření, takže mu role dobře sedla. A NEFUNĚL
do mikroportu, tak jako v Kočkách. Alena Antalová si střihla roli Mámy a
musím říct, že vytvořila milou, pečující a vyčůranou postavu.
Tak jak mě většinou nudí skupinová taneční čísla, zde byla
perfektní, už výše zmiňovaná scéna s loutkou určitě stojí za pochvalu.
Domnívám se, že je to tím, že každé číslo neslo význam, nešlo jen o vatu, o
uvození atmosféry, ale o součást děje, která je pouze převedená do
choreografie.
Každá recenze je podezřelá pokud jenom chválí, říkali... Tak
si neodpustím ani dnes. Některé pasáže jsou nuda. Já vím, že jsou i ve filmu,
ale ve filmu pracují s jiným jazykem. Podle mě by některé scény mohly být
zcela vyřazeny a nic ze hry by neubylo a získalo by to na dynamice.
Chicago je takové nic proti ničemu. Já vždycky všude hledám
ještě další směr, úhel pohledu. Zde je velmi aktuální! Je tu banda holek, které
něco udělaly, přiznávají, že to udělaly a je jen otázkou, jak se z toho ta
která vylže. Politika, co? Chytáme se? Nebo raději ne, nebudeme si kazit
zážitek?
Jak jsem psala už v recenzi na Kočky. Ansábl MDB
považuji za velké fachmany, občas bohužel v blbých okolnostech. Chicago je
přesně ten muzikál, který je podložen poutavou hudbou, která už je klasikou, moc se v něm nehraje
na cukrování a je ze sexy prostředí. V kombinaci s herci, kteří mají
smysl pro humor to může fungovat kvalitně a příjemně. Chicago by měl vidět
každý. Pokud oželíte Catherine a René zkuste to brněnské!
Žádné komentáře:
Okomentovat